Toto úterý přinášíme již druhý článek, který čerpá námět z anglického portálu
FineSoccer popisující průpravnou hru s názvem Hra 4:4 + 4
nahrávači je zaměřená na nácvik kombinace, vlastní držení míče, schopnost
mužstva držícího míč připravit pozici pro kolmou průnikovou přihrávku na
soupeřovu polovinu hřiště a konečnou fázi zakončení ve které si musí útočnící
vhodným pohybem a průnikem do pokutového území najít místo pro zakončení.Průpravná hra je určena pro věkovou kategorii mladších žáků a starších hráčů, běžně se zařazuje do hlavní části tréninkové jednotky, u vyspělejších hráčů se přesouvá častěji do závěrečné části.
Organizace hry a postavení hráčů při hře přímo vybízí k intervalu zatížení 2:1, kdy ve fázi aktivního odpočinku hráči plní pozici nahrávačů za brankovou čárou.
Cíl průpravné hry: Cílem této průpravné hry je zlepšovat kombinační schopnosti hráčů, schopnost hráčů držet míč po svou kontrolou pomocí krátkých po sobě rychle následujících přihrávkách kterými si tým vytvoři vhodným pohybem příležitost k průnikové přihrávce. Od útočníků se očekává výběr místa před a v pokutovém území a především vhodné načasování pohybu směrem k finální zpětné přihrávce.
Popis průpravné hry:
- hrací plocha má rozměry 50x30 metrů
- na autových brankových čarách jsou umístěny proti sobě dvě branky
- hrací plocha je rozdělena na dvě poloviny
- cvičení je určeno pro 14 hráčů (12 hráčů + 2 brankáře)
- tři barevně odlišená mužstva 4:4:4 a 2 brankáři
- základní rozestavení hráčů je následující:
(a) brankáři chytají v brance
(b) dvě družstva na hrací ploše 4:4
(c) třetí družstvo plní role nahrávačů, vždy 2 za každou z branek
- úkolem mužstva držícím míč je připravit si vstřeleckou pozici a vstřelit branku
- bránící tým se snaží útočníky vytlačovat z výhodných pozic a následně odebírat míč
- základním pravidlem je, že hráči smějí vběhnout do pokutového území až poté co tam je míč
- toto pravidlo platí pro bránící i útočící hráče
- branky lze dosáhnout:
(a) střelou mimo pokutové území
(b) střelou z pokutového území po přihrávce od nahrávače - 2 body
(c) střelou z pokutového území po přihrávce prvním dotykem od spoluhráče z pole - 1 bod
- inzerval zatížení 2:1
- délka jednoho intervalu zatížení by měla být 2-4 minuty
- počet opakování 2-6x
Varianty:
- hráči mají omezený počet dotyků (2,3)
- přihrávka na útočnou polovinu musí být po zemi
- útočníci mají stanoveno jak mohou řešit přechod střední zóny (přihrávka/vedení míče)
- při větším počtu hráčů je možno přidat nahrávače podél autových čar
- brankáři mají pouze jeden dotek
- jeden útočník a obránce se na každé straně pohybují pouze v prostoru pokutového území
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.