Image Na stránkách trenérského portálu trenink.com vyšel již dříve úspěšný a komplexně zpracovaný šestidílný [1] [2] [3] [4] [5] [6] seriál Josefa Vrážela, který byl věnován problematice metodiky tréninku a rozvoji jednotlivých typů síly.

V minulých dvou týdnech přišel stejný autor s trojicí článků nového seriálu, který se bude zabývat problematice rychlostních schopností hráčů, metodice a rozvoji těchto schopností.

Herní rychlost zahrnuje jak psychické, tak motorické procesy, které jsou jednotně řízeny. První článek se zaměřil na psychické složky rychlosti - rychlost vnímání a rychlost anticipační, druhý článek pokračoval v popisu psychických složek, ale tentokrát předmětem zájmu byla rychlost rozhodování a rychlost reakce. Zatím poslední třetí část popisovala Základní rychlost (startovní, nástupovou).

Sprintová vytrvalost

Sprintová vytrvalost není totožná s atletickou rychlostní vytrvalostí. Jako sprintová vytrvalost je označována schopnost umět absolvovat v celém průběhu hry většinu činností maximálním sprintem, aniž by to vedlo k patrnému snížení startovní rychlosti.

Sprintová vytrvalost v podstatě závisí na schopnosti zotavení. Schopnost zotavení ovlivňuje několik svalově - fyziologických faktorech:

(1) Svalový typ

- hráč s převahou rychlých vláken (rychlostní typ) se po opakovaných sprinterských zatíženích zotavuje lépe než vytrvalostní typ

(2) Svalové zásoby energie

- jak již bylo uvedeno, zásoby energie a enzymů se zvyšují tréninkem. To vytváří předpoklad pro energetické krytí mnoha startů tak i pro rychlou regeneraci po zatížení. Znovu se zdůrazňuje nutnost tréninku při maximální intenzitě!

(3) Úroveň základní vytrvalosti

- hráč s lepší základní vytrvalostí při jinak stejných poměrech se zotavuje rychleji, protože má větší aerobně restituční kapacitu. Nelze však tvrdit, že základní vytrvalost je totožná se schopností zotavení. Bezpochyby ji optimalizuje, avšak jen ve spolupráci s dříve uvedenými předpoklady.

Z tohoto vyplývá význam předchozího tréninku základní vytrvalosti. Toto si je třeba uvědomit, když slyšíme kolem sebe výroky typu: "u nás v klubu trénujeme jen rychlost." Vyvstává tu spíše otázka kolik a jak trénovat vytrvalost.

Sprintová vytrvalost se dá nejlépe zlepšit herně integrovaným tréninkem respektive odděleně sériemi startů maximální intenzity.

Příkladem tréninku sprintové vytrvalosti "blízkého k utkání" se střídáním úseků maximální intenzity s úseky nízké intenzity mže být rychlostní fartlek:

I. Zahřátí během s gymnastikou
II. 5x start z lehu na břiše na 15 m, po každém startu 150m klus
III. 2 min. volný klus
IV. 5x start z lehu na břiše k čáře 5 m, dotek čáry nohou a sprint zpět. Po každém startu 150 m klus
V. 2 min. volný klus
VI. 5x start z lehu na břiše na 15 m, po polovině dráhy obrat a běh pozpátku. Po každém startu 50 m klus.
VII. 2 min. volný klus
VIII. 5x start z lehu na břiše na 15 m, po každém startu 150 m. klus
IX. 10 min. gymnastika

Rychlostní vytrvalost

Rychlostní vytrvalostí se rozumí schopnost umět udržovat fázi nejvyšší rychlosti po delší časový úsek. Souvisí se schopností organismu snášet určité zakyselení vznikající při tvorbě kyseliny mléčné (laktátu).

- rychlostní vytrvalost má význam pro atletického sprintera (100 - 400 m.) naproti tomu u fotbalisty takto definovaná rychlostní vytrvalost hraje jen podřadnou úlohu, protože délka jeho startů zřídka převýší 30 - 40 m.

Nevýhody tréninku rychlostní vytrvalosti

Lehkoatletický orientovaný trénink rychlostní vytrvalosti pro fotbalisty není účelný protože:

(a) hráč fotbalu může stěží provést přímočarý běh bez překážení na vzdálenost 100 m
(b) běh hráče bývá ve většině případů charakterizován střídáním startů, brzdění a změn směrů
(c) hráč musí svůj sprint zakončit akci - obejití, přespurtování protihráče, přihrávkou, střelbou, centrem atd. Jinak řečeno, po cyklickém pohybu následuje acyklický pohyb
(d) lehkoatletickým tréninkem dochází k takovému zvýšení laktátu v krvi sportovce, jehož hráč fotbalu dosáhne v utkání výjimečně
(e) přílišné zvýšení laktátu v krvi má za následek pokles výkonnosti centrální nervové soustavy po čemž následuje snížení technicko-taktické výkonnosti
(f) trénink rychlostní vytrvalosti negativně ovlivňuje schopnost regenerace
(g) trénink rychlostní vytrvalosti prováděný častěji než jednou týdně zhoršuje základní vytrvalost, rychlostní a rychlostně silové schopnosti hráče
(h) není vhodný pro mládežnické kategorie , protože intermediální vlákna se při tomto typu tréninku mění na vlákna pomalá

Důsledky pro tréninkovou praxi

- namísto tréninku rychlostní vytrvalosti by se měla dát přednost průpravným hrám a tréninkovým formám vztahujícím se ke hře jako hry v malých skupinách - 2:2, 2:3, 3:3 atd. Zde kromě fyzických komponent jsou součastně procvičovány psychické a technicko-taktické složky

- je ale třeba brát na zřetel nebezpečí vysoce intenzivních kolektivních her na zmenšeném prostoru vede často k situacím 1:1 nebo 1:2 , takže při neomezené hrací době dochází k velkému zakyselení organismu! Proto je třeba při těchto formách často zařazovat přestávky na zotavení

- kondiční základy hráčů jsou často nedostačující ne proto, že se ve fotbale trénuje příliš málo, ale že se příliš intenzivně trénuje v oblasti laktátového zatížení (zvýšené tvorby laktátu)

- trénink rychlostní vytrvalosti však lze sporadicky zařazovat jako trénink volních vlastností. Podmínkou je následné zařazení regeneračního tréninku.

{moscomment}