Vytisknout
Medicína
Fyzioterapie
Zobrazení: 13775

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 
hnatova_100O potřebě regenerace po tréninkové jednotce nebo po utkání již dnes nikdo nepochybuje. Jaké je to však s rehabilitací? Jak se fotbaloví trenéři staví k prevenci, která má zabránit zbytečným zraněním? Jak předejít bolestem hráčům z tréninkového přetížení? Umějí trenéři pracovat s hráči, kteří se vrací do tréninkového procesu po zranění? Jaký je rozdíl mezi masérem a fyzioterapeutem?

O těchto otázkách, o fyzioterapii obecně, o povolání fyzioterapeuta a vazbě na fotbalové prostředí hovořila pro portál fotbalových trenérů www.trenink.com fyzioterapeutka Mgr. Iva Hnátová, která poskytuje služby v oblasti fyzioterapie.

Zkušenosti ze sportovního prostředí má z třetí fotbalové ligy a divize nebo od mládežnické basketbalové reprezentace.

Co to vlastně fyzioterapie je? Čemu se tento obor věnuje, co je jeho cílem?

Fyzioterapie je jedním z oborů rehabilitace, který se zabývá diagnostikou, prevencí a léčbou funkčních poruch pohybového systému, léčbou pooperačních a poúrazových stavů a řadou dalších onemocnění. Pro diagnostiku, i terapii je využíván nejenom pohyb, ale také řada speciálních fyzioterapeutických postupů.

Všeobecně je cílem fyzioterapie obnova správných pohybových vzorů a funkcí a zajištění bezbolestného pohybu. U sportovců má zároveň za cíl prevenci zranění a bolestí z přetížení. V případě, že se sportovec zraní, je úkolem fyzioterapeuta nejlépe společně s lékařem a v úzké spolupráci s trenérem (zejména kondičním) bezpečně navrátit zraněného sportovce do tréninkového procesu, tedy minimalizovat riziko opětovného zranění.

Tento obor se tedy věnuje odstranění bolestí pohybového aparátu (svalové dysbalance, řetězení poruch pohybového aparátu, vadné držení těla, bolestivé stavy pohybného systému, bolesti páteře, zad, hlavy, uvolnění zablokovaných kloubů, uvolnění přetížených svalů, a odstranění úponových bolestí a šlacho-svalových obtíží), a zároveň umožňuje návrat zraněného sportovce do tréninku s cílem minimalizovat riziko opětovného zranění.

Skoro každý profesionální fotbalový tým má svého fyzioterapeuta. Jak se člověk stane fyzioterapeutem?

Fyzioterapeutem se člověk v současné době stává absolvováním vysokoškolského studia na fakultě tělesné výchovy a sportu nebo na některé z lékařských fakult.  Po absolvování tříletého studia se stáváte bakalářem a následně po dalších dvou letech studia se stáváte magistrem. Dříve byla možnost studia i na vyšších odborných školách (diplomovaní specialisté - titul Dis. za jménem) nebo absolvováním oboru rehabilitační pracovník na střední zdravotnické škole. Fyzioterapeut tedy není ani masér ani „sestřička“.

Co je náplní práce fyzioterapeuta u fotbalového týmu? Účastní se fyzioterapeut tréninkových jednotek fotbalového týmu?  V čem může fyzioterapie pomoci?

Práci fyzioterapeuta bychom mohli zrovna tak jako sportovní přípravu rozdělit podle jednotlivých období ročního tréninkového cyklu. Ve sportu rozlišujeme přípravné, soutěžní a přechodné období. Pro zjednodušení se však „omezím“ pouze na rozdělení na období přípravné a soutěžní. Protože každé období má svá jistá specifika zejména ve využití regeneračních procedur, neboť regenerační procedury volíme z hlediska charakteru zátěže během jednotlivých období sportovní sezony.

V ideálním případě by fyzioterapeut měl ještě před zahájením přípravného období provést komplexní kineziologické vyšetření (tedy rozbor celého těla) hráče, kde by odhalil slabé stránky každého jedince a následně by měl vytvořit terapeutický program (plán), který by tyto nedostatky (například kloubní blokády, svalové zkrácení nebo naopak oslabení svalů) odstranil. Neboť všechna sportovní zranění, která nevznikla přímým mechanickým poškozením (např. střet s jiným hráčem), mají řadu rizikových faktorů (svalové zkrácení, svalová dysbalance, kloubní blokády a řada dalších) a zvyšují tak náchylnost sportovce ke zranění, proto bychom se měli snažit tato rizika co nejvíce eliminovat. Fyzioterapeut by tedy měl působit preventivně (odstranit kloubní blokády, uvolnit svaly ve zvýšeném napětí, apod.) a naučit sportovce zásadám strečinku a kompenzačních cvičení včetně „tréninku“ správné funkce hlubokého stabilizačního systému.  Na základě tohoto vyšetření by měl s hráčem systematicky pracovat. Často se však stává, že v rámci tréninkové a soutěžní zátěže dojde k projevu dalších jiných obtíží, které je nutné aktuálně řešit.

Většinou však hráči přicházejí k fyzioterapeutovi až v okamžiku, kdy dojde k projevu obtíží nebo dyskomfortu při pohybu. Pak je úkolem terapeuta tento problém odstranit a navrhnout léčebný postup, kterým se sníží riziko návratu obtíží.

V případě zranění hráče by měl fyzioterapeut společně s lékařem zahájit včasnou léčbu, aby bylo možné navrátit zraněného hráče co nejdříve, však podle přísných pravidel možnosti zatěžování zraněné tkáně, do tréninkového procesu s co nejmenším rizikem návratu zranění. Při návratu zraněného hráče do tréninkového procesu by měl trenér (nejčastěji kondiční nebo tzv. rehatrenér) v úzké spolupráci s fyzioterapeutem vytvořit hráči individuální tréninkový plán. Fyzioterapeut a trenér by měli přizpůsobit trénink terapeutickým a léčebným potřebám a během léčby udržovat kondici sportovce podle přesně stanovaného plánu, který by neměl být zatěžující pro zraněnou oblast.

Někteří fyzioteraputi se účastní i tréninkových jednotek, kdy pod jejich vedením může probíhat zahřátí (zejména strečink) a docvičení, kde terapeuti mohou dbát na správné provádění kompenzačních cvičení, strečinku a posilování. Svoji úlohu mohou sehrát i při tréninku v posilovně, kdy dbají na správné provedení pohybu, zejména, aby pohyb byl prováděn v centrovaném postavení kloubu, což je biomechanicky nejvýhodnější poloha kloubu pro provedení pohybu a minimalizuje tak riziko poškození kloubních struktur nebo svalu při pohybu v rámci posilování.

Fyzioterapie tedy může snížit četnost zranění u hráčů nebo zkrátit dobu potřebnou k návratu do tréninkového procesu po zranění a snížit riziko návratu zranění.
 

Jaký je rozdíl práce mezi fyzioterapeutem a masérem?

Fyzioterapeut je v dnešní době již většinou vysokoškolsky vzdělaný pracovník ve zdravotnictví se specializací fyzioterapie. Fyzioterapeut provádí speciální vyšetření a následně aplikuje speciální terapeutické postupy a metody, nemasíruje, s výjimkou terapeutické reflexní masáže.

Masér má na starost zejména regeneraci, nejčastěji formou masáže, kterých existuje celá řada, a zrovna tak jako práce fyzioterapeuta je jeho role nenahraditelná.

Dnes jsem slyšela jednu možnost definice přímo od hráče. Jeho slova by bylo možné shrnout následovně: Masér nám dělá dobře, zatímco fyzioterapeut nás někdy trápí, protože se musíme aktivně účastnit terapie, ale léčí.

S jakými nejčastějšími fotbalovými problémy se fyzioterapeut u týmu setkává? Je rozdíl mezi soutěžním obdobím a obdobím přípravným, například soustředěním?

Nejčastějšími fotbalovými problémy jsou zranění, která vznikají nejenom v průběhu zápasu, ale i v průběhu tréninků. Nejčastěji se setkáváme se zraněním dolních končetin – zranění hlezna (výron), kolena, často dochází k poranění vazů, zejména předního zkříženého vazu, ale i menisků. Velmi častým fotbalovým problémem jsou svalová zranění, nejčastěji zranění hamstringů (svalů zadní strany stehna) a zranění nebo bolesti v oblasti třísla. Časté jsou bolesti kolen, zejména u hráčů, kteří většinu tréninkové přípravy tráví na umělém povrchu a bolesti Achilových šlach. Neméně časté jsou bolesti zad, zejména v oblasti bederní páteře.

V soutěžním období se setkáváme více se zraněními kloubů, ke kterým dochází nejčastěji v průběhu zápasu, nejčastěji při souboji a střetu s protihráčem. Velmi častá jsou svalová zranění (až 41 % všech zranění), zejména zranění hamstringů.

V přípravném období, zejména na soustředění, se setkáváme spíše s bolestmi z přetížení – bolesti zad, třísel, kolen a se svalovými zraněními, kdy nejčastější příčinou jsou svalové dysbalance, zvýšená intenzita zatížení, nepřipravenost jedince zvládat náročnější trénink, některé tréninkové chyby a postupný rozvoj únavy.

Jaké terapeutické techniky nejčastěji používají fyzioterapeuti u fotbalových týmů?

Fyzioterapeut u fotbalového týmu nejčastěji pracuje s technikami, postupy a metodami, které pomáhají k aktivaci hlubokého stabilizačního systému, uvolňují svaly ve zvýšeném napětí, „aktivují“ svaly reflexně utlumené, odstraňují kloubní blokády. Pokud bych měla vyjmenovat všechny možné techniky a metody, které je možné použít, nestačila by mi stránka papíru, ale z těch asi nejčastěji používaných můžu jmenovat DNS (Dynamická neuromuskulární stabilizace dle doc. Koláře), a všechny další techniky vedoucí k centraci kloubů a aktivaci hlubokého stabilizačního systému páteře a stabilizaci kloubů, PNF (Proprioceptivní neuromuskulární stabilizace), kinesiotaping, AEK (agisticko-excentrické kontrakce) postupy dle Brüggera, techniky měkkých tkání a mobilizace, postisometrickou relaxaci, senzomotorickou stimulaci a cvičení na nestabilních plochách včetně využití velkých míčů. Neměla bych však opomenout ani velkou řadu postupů fyzikální terapie (od vodoléčebných procedur, různých forem termoterapie – využití tepla a chladu, až po elektroterapii, tedy aplikaci různých proudů a řadu dalších).

Jaké poslední novinky oboru fyzioterapie se začínají prosazovat i u fotbalových týmů?

„Novinkami“, které se začínají rozšiřovat u fotbalových týmů a někdy jsou využívány i k tréninku, jsou úseče a „čočky“ a jiné nestabilní plochy, balancestep, bosu, propriofoot (což jsou speciální destičky napomáhající stabilizaci dolní končetiny, včetně klenby nohy, a trupu, posílení svalů nohy a zvyšují pohyblivost kloubů nohy). V posledních letech došlo k velkému rozmachu kinesiotapingu. Někdy se setkáváme i s využitím Therapy-Masteru, což je závěsný mechanický systém vhodný pro aktivaci svalů hlubokého stabilizačního systému, nyní známý spíše pod názvem Redcord.

Proč by se trenér měl snažit, aby prosadil, že součástí realizačního týmu byl i fyzioterapeut?

Fyzioterapeut může významně pomoci hráčům jak v prevenci, tak v terapii vzniklého zranění nebo obtíží, a tím je ušetřit řady zranění, například svalových, ale i předejít řadě zranění vazů kolena nebo výronům. Výsledkem práce fyzioterapeuta by měl být “zdravý tým“, který je připravený k tréninku a samozřejmě k utkání. Pokud bych měla zohlednit i hledisko čistě ekonomické, tak musím podotknout, že každé zranění vyřadí hráče na určitou dobu z tréninkového a zápasového procesu, tedy i z ekonomického hlediska je pro klub výhodnější fyzioterapeut než platit za hráče, který pro zranění nebo zdravotní obtíže nemůže hrát.