Vytisknout
Medicína
Zobrazení: 19223
Image Každý sportovec nebo fotbalista si jistě již někdy položil otázku, co je vlastně podstatou mého sportovního výkonu a na jakém principu fungují mé svaly? Podobnou otázku by si ale měl položit i každý trenér. Proč? To se dočtete v původním seriálu nového autora Davida Seidenglanze, který v současné době působí jako trenér mládeže FK Úsov.

V těle člověka se nachází asi šest set různých svalů, ovšem ne všechny slouží k takzvané lokomoci, neboli pohybu. V dnešním článku se pokusím čtenářům portálu fotbalových trenérů trenink.com vysvětlit činnost příčně pruhovaných svalů a jejich interakci s ostatními částmi těla," říká autor dnešního článku David Seidenglanz.

Dnešní první dil seriálu Svalová práce z oblasti Fyziologie je prvním z celé řady, které v následujících týdnech vyjdou na těchto stránkách. Věnovat se budeme například dýchání při zátěži nebo také doporučeným denním dávkám jednotlivých složek potravy.

Pokud se lékař podívá na sval v mikroskopu, zjistí, že se skládá z několika stovek svalových vláken. Tyto mnohojaderné útvary jsou vlastně jakousi "protáhlou" svalovou buňkou, tedy místem, kde se odehrávají ty nejdůležitější mechanismy zajišťující pohyb. Základními komponentami svalových buněk jsou aktin a myozin. Tyto chemické látky si lze představit jako dlouhá vlákna, která se k sobě při zahájení pohybu připoutají a zasunou se do sebe. Tím dochází ke zkrácení svalu, čili ke svalové kontrakci.

Impulsem pro tento děj je vzruch přicházející nervovými vláky z míchy nebo z vyšších etáží nervového systému. Dochází tak k realizaci myšleného pohybu. Nervový podnět vyvolá ve svalu změnu polarity buněčné membrány, čímž se do svalového vlákna dostane z krve velké množství vápníku. Tento chemický prvek tedy není v těle důležitý, jak se mnozí domnívají, jen pro stavbu a remodelaci kostí, ale také pro svalovou činnost a to konkrétně pro navázání již zmíněného myozinu na aktin, kde působí společně s ATP (adenosintrifosfát).

Důležitost ATP ve svalu dokumentuje na našem trhu se vyskytující velké množství volně dostupných přípravků sloužících jako zdroj energie. Jako příklad lze uvést kreatin monohydrát, L–carnitin nebo samotnou glukózu. Sportovci váhající nad koupí těchto doplňků stravy mohou být naprosto klidní, o žádný doping se nejedná a účinnost těchto látek je opravdu téměř jistá.

V různých sportovních prodejnách se lze setkat také s přípravky, které obsahují celé spektrum aminokyselin. Pozorného čtenáře jistě hned napadne k jakému účelu tyto preparáty slouží. Ano, je to k nárůstu svalové hmoty. Bílkoviny aktin a myozin, tedy základní svalové komponenty jsou totiž složeny z několika stovek aminokyselin.

Již bylo naznačeno,že pro sval je jako zdroj energie důležitá látka ATP, ovšem ta se ve svalu nevytvoří sama od sebe. Na jejím vzniku se podílí zejména štěpení glukózy a v druhé linii také štěpení mastných kyselin, čili tuků. Dle toho jakou látku sval pro štěpení přednostně využívá můžeme svaly rozdělit na dva druhy.

První skupinu nazýváme tzv. červené svaly, které reprezentuje například svalstvo zádové. Tyto svaly zajišťují pomalé ale dlouhodobé pohyby. K tomu je uzpůsobena také jejich morfologie. Svalová vlákna obsahují velké množství mitochondrií, tedy jakýchsi buněčných továren, velké množství myoglobinu (viz. dále) a jako hlavní energetický zdroj využívají mastné kyseliny. Tuky jsou totiž štěpeny mnohem pomaleji než cukry, ovšem jejich energetický výtěžek je mnohonásobně vyšší. Z toho vyplývá funkce červených svalů, tedy pomalý ale dlouhodobý pohyb.

Druhým typem jsou svaly bílé, které se kromě světlejší barvy liší tím, že pro svou činnost získávají energii z glukózy. Příkladem mohou být některé svaly ruky, tedy svaly zajišťující velmi jemné pohyby. Sprinter na sto metrové trati tak spálí velké množství glukózy, ovšem jeho atletický kolega maratónec využívá energii získanou rozkladem mastných kyselin. Dlouhodobá svalová zátěž je tak ideálním prostředkem pro hubnutí, čehož využívají trenéři a majitelé fitness center při přípravě svých cvičení.

Sportovci se v řadě případů po zápase nebo tréninku setkávají s nepříjemným pocitem pálení svalů. Tato skutečnost vychází z toho, že sval není schopen pracovat nepřetržitě dlouhý časový úsek a brzy se unaví. Hlavní příčinnou nepříjemné svalové bolesti je, že jako odpadní produkt štěpení glukózy vzniká tzv. laktát, neboli kyselina mléčná. Lidské tělo je ovšem věc velmi důmyslná, proto se laktát v játrech znovu přemění na glukózu, která se opět dostane krevním oběhem do svalu, celý cyklus tak může pokračovat.

Po sportovním výkonu je s pálením svalů často spojen také pocit dechové nedostatečnosti, lidově řečeno: "člověk nemůže popadnout dech". Ke svalové práci je totiž zapotřebí, jako ostatně pro jakoukoli činnost v těle, přísunu kyslíku. V tomto článku již byla uvedena jedna cesta získávání ATP (glukóza, mastné kyseliny), ovšem kyslík produkuje energie suverénně nejvíce. Sval je naprogramován tak, že po každé své činnosti na kterou spotřebuje určité množství ATP, se toto množství musí opět doplnit do původního stavu. Proto se zrychlená dechová frekvence objevuje nejen během cvičení, ale i po jeho skončení. Tomuto jevu se říká kyslíkový dluh.

Z poznatků o svalech lze také vysvětlit, proč jsou kuřáci horší sportovci, respektive proč se při výkonu více zadýchávají. Důvod je jednoduchý. Již zmíněný myoglobin, molekula ponejvíce zastoupena v červeném svalstvu je uzpůsobena jako jakýsi rezervoár kyslíku. Čili, čím více má člověk myoglobinu, tím je schopen delší svalové práce. U silných kuřáků se až 25 % myoglobinu v těle může převést na tzv. karboxymyoglobin, který již výše zmíněnou schopnost nemá, proto tělo reaguje na zátěž zvýšenou dechovou frekvencí. Snad se pro začínající fotbalisty stane tento fakt motivující, aby s kouřením nezačínali.

Poslední vlastností kterou je dobré v první díle našeho povídání zmínit je fakt, že svaly jsou hlavním producentem tepla v organismu. Svaly totiž podle termodynamických zákonů musí vydat stejné množství energie, které přijmou. Účinnost kosterního svalu je asi 50%, čili polovina vydané energie se přemění ve svalovou kontrakci a druhá polovina se uvolní ve formě tepla.

Toho tělo využívá při tzv. klidovém třesu, lidově se tomuto projevu říká "husí kůže". Naopak při velké produkci tepla, kdy hrozí přehřátí organismu tělo nastartuje opačný proces, který vyústí pocením a tedy odevzdáním přebytečné energie do okolí.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. na autora článku.



{comment}