TIP REDAKCE Udržování stálé tělesné teploty je pro člověka, který patří k teplokrevným neboli homoitermním organismům, životně důležité. Jakákoli výchylka z teplotního optima způsobí velmi závažné komplikace, zvláště na úrovni buněčného metabolismu.

"O tomto tématu se na stránkách portálu fotbalových www.trenink.com bavíme proto, že největším producentem tepla v organismu jsou svaly, respektive svalová práce," říká autor dnešního příspěvku David Seidenglanz, trenér mládeže FK Úsov.

Ideální tělesná teplota se pohybuje v rozmezí od 36 do 37 oC. Tyto hodnoty lze ovšem naměřit pouze v oblasti tzv. tělesného jádra, neboli uvnitř těla. Existuje tak velmi velká teplotní diferenciace mezi povrchem těla a teplotou vnitřních orgánů. Jistě každý si již někdy všiml, že teplota na prstech nohy či ruky rozhodně neodpovídá právě teplotě kolem 37 oC.

S teplotními rozdíly se nesetkáváme pouze na různých místech těla, ale také v průběhu dne. Teploměr ukazuje nejnižší teplotu v době kolem páté hodiny ranní a naopak nejvyšší kolem šesté večerní. Rozdíly se objevují také mezi mladými a starými lidmi. Starší člověk, který již obvykle nevykonává namáhavější fyzickou práci, má tak vlivem sníženého metabolismu nižší teplotu.

Proč ale tělo stálou tělesnou teplotu nutně potřebuje? V každé lidské buňce se odehrává bezpočet chemických reakcí nutných pro získávání energie nebo vznik různých dalších metabolických produktů. Právě tyto reakce potřebují pro svoje nastartování a zdárný průběh existenci účinných enzymů.

Enzym si lze představit jako zámek, do kterého se zasune klíč (chemická látka – reaktant), který je působením enzymu změněn a ze zámku se vysune nová látka, chemický produkt. Enzymy ovšem působí pouze v přesně definovaných teplotních podmínkách, tyto podmínky se logicky pohybují v rozhraní kolem 37 oC. Pokud se tedy teplota tělesného jádra zvýší vlivem náročné svalové práce, která není kompenzována výdejem energie do okolí, může nastat velmi závažná a nevratná porucha metabolismu.

Jak již bylo zmíněno v článku popisujícím svalovou práci, svaly při své činnosti uvolní asi 50% energie na kontrakci a zbylou polovinu uvolní ve formě tepla. Tím dochází k zahřívání okolních orgánů a samozřejmě také krve. Právě krev je zodpovědná za odvádění přebytečného tepla z vnitřních částí těla na povrch.

V úloze termoregulace tak hraje velmi důležitou roli kůže, kde dochází k přenosu tepla z krve do okolí. V kůži se nachází velké množství cév a tzv. arteriovenózních anastomoz, neboli jakýchsi zkratek mezi tepennou a žilní částí oběhu. Pokud je zapotřebí z těla energii uvolnit, dojde k rozšíření kožních cév a uzávěru anastomoz. Tím se dostane krev do kapilár a zvětší se plocha pro výdej tepla do okolního prostředí. Projevuje se to charakteristickým zčervenáním kůže. Naopak pokud se člověk nachází v prostředí chladnějším, než je jeho teplotní optimum, dochází v kožních cévách k procesu opačnému. Arteriovenózní anastomozy se otevřou, což způsobí zmenšení průtoku krve kožními kapilárami, čímž si tělo zachovává teplo uložené v krvi a nevydává ho do okolí.

Takto popsané uvolňování tepla do okolí platí ovšem pouze při situaci, kdy je teplota prostředí nižší než teplota těla. Mnohem častěji se proto musí projevovat druhý kompenzační mechanizmus, který zachová tělesnou teplotu v normálních mezích při zvýšené teplotě prostředí. Tímto mechanizmem je odpařování vody ve formě potu.

U klidného člověka se za den odpaří asi 800 mililitrů potu, což se odborně označuje jako perspiratio sensibilis. Pot je produktem potních žláz, které jsou lokalizovány takřka po celém povrchu těla. Největší koncentrace je samozřejmě v oblasti podpažní jámy, třísel a také na rukou. Pot obsahuje charakteristické složení látek. Mezi velkým množstvím vody (99%) se zde objevuje také celá řada iontů, močovina a samozřejmě látka způsobující známý potní zápach – kyselina mléčná.

Takovéto vydávání tepla do okolí je velmi závislé na vlastnostech okolního vzduchu. Pokud je vzduch suchý, voda se z povrchu těla odpařuje mnohem lépe než když se člověk nachází ve vlhkém prostředí. Člověk tak snáší mnohem lépe zvýšenou teplotu prostředí například na souši, než v deštném pralese, kde je vlhkost vzduchu opravdu vysoká, pot se odpařuje velmi pozvolna a tělo je zatíženo přehřátím.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. na autora článku.

Tipy redakce

Termická poranění - poškození chladem
Omrzlina je akutní místní poškození tkáně způsobené chladem při teplotách pod bodem mrazu za současné nízké vlhkosti vzduchu. Při silném větru k ní může dojít i při vyšších teplotách.



{comment}