Dopolední štředeční článek na stránkách web magazínu trenink.com bude patřit páté části seriálu autora Milana Holuba, který si již pro čtenáře připravil úspěšný článek Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.

Pátá část nového portálu obsahuje překlad některých kapitol úspěšné knihy holanského trenéra Rinuse Michelse, kterému se pro svůj autoritativní styl vedení a tvrzení "fotbal je válka" přezdívalo Generál.

Dnešní část má název Co všechno se dá zlepšit? a současně si pokládá tu nejdůležitější otázku, popisuje osmou kapitolu knihy a navazuje na první - Teambuilding aneb cesta k úspěchu skrz budování týmu , druhý - Psychologické a taktické aspekty procesu budování týmu a třetí - Komplexnost fotbalu a čtvrtý - Vnější faktory, které mají vliv na psychologickou stránku budování týmu článek seriálu.

Kapitola (8)

Zlepšování výkonu mužstva je výzvou pro trenéry na všech úrovních. Mládežnickou, amatérskou i profesionální kopanou provází stálá potřeba neustále zvyšovat výkonnost. Rozdíl v kvalitě mužstev na jednotlivých úrovních je dán rozdílným potenciálem jednotlivých hráčů. Trenéři na všech úrovních musí usilovat o dosažení optimální výkonnosti jednotlivců a tím maximální možné úrovně celku.

Již jsem psal, že otázku jak budovat tým si zodpovídají trenéři od počátku kopané a zde jen znovu zopakuji, že v současném moderním fotbale se musí na tento proces pohlížet jako na komplexní záležitost, která vyžaduje metodický přístup. Trenér kromě technických dovedností potřebuje znalost teorie související se samotnou hrou a zároveň i teoretické poznatky o procesu budování týmu. Toto musí být umocněno schopností aplikovat teoretické znalosti při praktické činnosti.

Celý proces musí být strukturovanou záležitostí. V době, kdy se celé dny hrál fotbal na každém plácku tomu, tak nemuselo být a hráči se učili hrou. Ve dvanácti letech přišli kluci do klubu, kde se jich ujal trenér - většinou bývalý hráč - a ten již měl na čem stavět. Po zániku těchto pouličních fotbalových univerzit musí odborníci najít způsob jak kompenzovat snížení času a prostoru, který mládež hře věnuje. Stále se hledají nové přístupy a vzhledem ke komplexnosti fotbalu tomu ani v budoucnu nebude jinak.

Někdo si stále myslí, že dětem stačí dát míč a nechat je, ať si hrají. Není to pravda. Učební proces musí být metodický, založený na jasně stanoveném plánu a tato organizovaná aktivita musí hráčům přinášet radost, která musí hráčům vydržet po celou kariéru. Úbytek prostoru na trénink je důvodem proč trenéři musí maximálně využít každou tréninkovou jednotku. Není možné plýtvat drahocenným časem a tak je potřeba, aby se nejvíce prostoru dostávalo problematice reálných herních situací. Tomuto tématu se budu více věnovat v části této knihy, která bude věnována učebním procesům pro všechny věkové kategorie.

Světová třída

K ujasnění vztahu mezi úrovní hry a budováním týmu nám poslouží pohled na přípravu národního mužstva Brazílie, které později vyhrálo MS 94 v USA. Více než dva roky budoval Carlos Parreira z jedenácti výjimečných fotbalistů opravdový tým. Jeho poradcem byl Mario Zagalo, který trénoval na MS v Mexiku poslední brazilský tým, jenž dokázal vyhrát světový šampionát, ačkoliv Brazilci patřili na každém z následujících MS k hlavním favoritům.

V roce 1970 představila Brazílie revoluční herní rozestavení 4-2-4. Tento systém neměl mnoho následovatelů, vzhledem k jeho zranitelnosti v obranné fázi a nedostatku dostatečně kvalitních hráčů nutných pro toto rozestavení. Pouze Ajax Amsterdam používal toto rozestavení jako variantu k jejich typickému rozestavění 4-3-3. Během prvního zápasu na MS 82 ve Španělsku přešli Brazilci z rozestavění 4-3-3 na 4-4-2 a od té doby se tohoto systému drží.

Na špičkové úrovni se jasně ukázalo, že rozestavení 4-2-4, 4-3-3 nebo 3-4-3 měly slabiny v obraně a k žádoucí realizaci vyžadovali vhodné typy hráčů. To se bolestně projevilo na holandském mužstvu na MS 94 ve Spojených státech a na ME 96 v Anglii, ale ani změna na 4-4-2 pod Guusem Hiddinkem na MS 98 nevyřešila problémy v obraně a tým byl v zranitelný rozhodujících zápasech. Rozhodují maličkosti. Holandský fotbal nemá zažité osobní bránění. Obránci jsou od mládí vychováváni ke zvládnutí prostorového bránění a zapojování se do přípravné fáze. Přináší to atraktivní fotbal i s jeho nevýhodami. Na špičkové úrovni se nedostatek obránců schopných hrát jeden na jednoho často projevuje na výsledku zápasu. To je důvod proč hodně mužstev hraje 3-5-2 nebo 4-4-2 s osobním bráněním.

Zpátky k Brazílii. Carlos Parreira rovněž zvolil 4-4-2 a hned od začátku stanovil několik základních taktických pravidel. Celý tým musel bránit v době, kdy soupeř byl v držení míče. To platilo i pro útočníky Romaria a Bebeta. Obzvláště pro Romaria to byl nesnadný úkol. V době, kdy hrál za PSV Eindhoven tak v obranné fázi nepomáhal a když se o to pokusil, tak nevěděl jak. Tím se stával hrozbou pro výsledek zápasu a proto bylo lepší, když zůstával vepředu. V této době nebyla rozvinuta jeho schopnost hrát pro mužstvo. Přístup k obranné fázi byl stejně špatný jako její provedení.

Dalším Parreirovým požadavkem byla minimalizace ztrát v přechodové fázi a eliminace týmově neužitečných akcí. To bylo obzvláště těžké pro středního záložníka. Ten se vyžíval v technických finesách a dlouho držel míč. Nehrál tak přímočaře a efektivně, jak bylo v zájmu konečného výsledku.

Fanoušci tyto hráče milují, protože dokáží dát hře jiný rozměr a pokud své nevšední schopnosti využívají k prospěchu týmu, tak jsou pro spoluhráče a trenéry nepostradatelní. Nejsou li ochotni a schopni hrát v souladu se zájmy týmu, tak hrají se soupeřem. Oba tyto základní taktické požadavky vyžadují od hráčů týmového ducha.

Pro útočníky a tvořivé záložníky to je tuze obtížné a to nejen v Brazílii, která ale má oproti ostatním výhodu nepřeberné zásoby fotbalových virtuózů. Dva roky intenzivní přípravy Parreira potřeboval k dosažení cíle. To samo ukazuje na nesnadnost budování týmu. Dokonce i ti nejlepší světoví hráči potřebují hodně času k zažití týmově nejvýhodnější součinnosti a věřte, že za tu dobu se nesčíslněkrát střetly osobní zájmy jednotlivců se zájmy týmu. {moscomment}