Autorem dnešního článku je Stanislav Selič, čtyřicetiletý trenér se k trénování dostal jako tatínek, tedy jako řada jiných trenérů. Dnešní článek je úvahou, která týká problemtiky, která se na portálu trenink.com zatím neobjevila. Název úvahy je Kde začít u začínajících fotbalistek kategorie 14-18 let?

"Dostal jsem nyní možnost pomáhat s trénováním amatérského dívčího týmu FC Vracov, který vznikl před třemi lety výhradně s děvčat, kterým bylo v té době 15 let. Ani jedna z nich do té doby fotbal nehrála, jen málokterá měla s jakýmkoliv závodním sportem vůbec co společného," říká trenér Stanislav Selič.

Předtím jsem se necelé dva roky věnoval trénování chlapecké přípravky, kde jsem se snažil intenzivně učit.

Holkám nechybělo a ani dnes nechybí nadšení a soudržnost pro sociální skupinu. To je konec seznamu, co jim nechybí. K tomu zbytku, co jim chybí je nutno přidat jejich biologický věk se všemi potížemi jejich směrování plynoucími pro trenéra. Tedy snaha jednat už samostatně, odmítat autority a nedostatek životních zkušeností.

Na rozdíl od hochů mají ale děvčata ještě další specifikum a to ostych: celé řadě vadí diváci, ostýchají se předvést co se naučily, bojí se razance, aby nezasáhly spoluhráčku. Jejich sebevědomí je maličký pidižvíček krčící se kdesi v koutku jejich duší a pravidelně bitý pochybnosti o vlastní nedokonalosti, jsou bytostně přesvědčeny že na to nemají a do řady zápasů nastupují ve svých hlavách už za stavu 0:3.

Kolegové, kteří bez jakýchkoliv zkušeností s trénováním tohoto týmu před třemi lety začínali, vsadili na skutečnost, že holky mají oproti začínajícím klukům v šesti až osmi letech rozvinuté myšlení a tréninky téměř ihned směřovali z velké části do nácviku taktiky a rozvoji fyzické kondice hodně bez míče.

Vynechali z velké části základy jako je cit pro míč, pohybová koordinace, vysvětlování co je ve fotbale co, tedy postupnost a logickou návaznost cvičení od nejjednoduššího ke složitějšímu.



Přednost měla organizace hry, protože soupeřky před námi měly náskok a my se museli srovnávat s tím, že nechceme jenom prohrávat. Troufám si tvrdit, že situace takového trenéra s výše popsaným hráčským materiálem je maximálně prekérní. Můžete hledat kde chcete, k takové "situaci" metodiku trénování nikde nenajdete. Nevíte co máte vlastně dělat dřív.

Holky hrály s velkou zodpovědností neudělat chybu a bez nutnosti a schopnosti tvořit. Typickým příkladem dodržování taktiky v jejich hlavách a činnosti jednotlivce je brejk soupeřek do naší obrany. Náš bek v situaci, kdy je posledním hráčem před brankářem, si klidně odběhne se svojí hráčkou, kterou má hlídat, soupeřce s míčem z cesty. Náš tým při pokynu vracet se při ztrátě míče za něj proběhne kolem hráčky soupeře s míčem, aniž některá hráčka jeví snahu ji napadnout. Přitom tyhle věci se jeví v této věkové kategorii jako fotbalově zcela samozřejmé.

Z výše uvedeného soudím, že není až tak přímá spojitost s rozvinutým myšlením jednotlivce, jeho schopnosti syntézy a analýzy v běžných situacích života a mezi herní inteligencí fotbalového hráče. Herní inteligence hráče je, podle mého pozorování pozdě začínajících fotbalistů, věcí nácviku se všemi zákonitostmi lidského učení a jeho třemi fázemi: motivační, poznávací a výkonnou. Nedá se získat jinak, než hraním fotbalu nebo podobné kolektivní hry, z běžného života se zkušenosti uplatnit nedají. Ani u dospívajících jedinců (a dnes již rozumově dospělých) není proto, dle mého názoru, možno vynechat úplné začátky, které kluci berou od šesti let.

U jedince kategorie 14 - 18 let by měl být postup myšlení daleko rychlejší, bohužel schopnost učit se nervomotoricky zde tak rychlá není.

Zajímaly by mě názory zkušených trenérů na tuto problematiku? Ženské týmy dnes vznikají jako houby po dešti a celá řada kolegů si tak naběhne nebo už nabíhá stejně jako my. Dostane sice nadšený tým, ale bez základních znalostí čehokoliv, co s fotbalem souvisí. Před nimi stojí úkoly udržet zájem děvčat o fotbal aneb neprohrávat všechno co jde dvouciferným výsledkem a odněkud začít.



{comment}