Reportáž: O fotbalovém rozvoji budoucich australských nadějí

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
Nadřazená kategorie: Reportáže Kategorie: Reportáže Vytvořeno 26. květen 2011
Napsal Administrator Zobrazeno: 5214
vlajka_australia"Fotbal je z globálního pohledu krásný v tom, že opravdu dokáže sjednocovat a smazávat rozdíly mezi lidmi, ať už jsou jakékoliv. Postavte dvě branky, rozdělte hráče na dvě mužstva a okamžitě od prvních kontaktů s míčem vám bude úplně jedno, jestli váš spoluhráč je zedník z Saudské Arábie, turista z Dánska anebo třeba utečenec z Barmy," říká autor dnešního článku Pavel Sedláček.

Podstatná je totiž hra sama a hlavně to, jak dostat ten zatracený kulatý nesmysl do soupeřovy branky. Fotbal baví lidi všude na světě a důvody proč se malí kluci a holky honí nadšeně za merunou jsou všude na světě stejné.

Z tohoto pohledu tedy prakticky není rozdíl mezi desetiletým českým hráčem a jeho australským vrstevníkem.

 

Oba dva chtějí mít radost ze hry, střílet góly a obcházet soupeře. Oba dva chtějí být součástí týmu a zažívat opojný pocit z vítězství. A oba dva obdivují Messiho z Barcelony a sní o tom, že jednoho dne půjdou v jeho šlépějích. Na druhou stranu je mezi nimi spousta rozdílů v tom, jakým způsobem se bude jejich fotbalová budoucnost rozvíjet a to hlavně v tom, že v Austrálii se fotbal mládeže dělá trochu jinak než u nás. 

V první řadě je třeba říci, že už jenom název té krásné hry se liší a pod anglickým pojmem football si tady spousta lidi představuje úplně jiný sport. Pro ně je football (zkráceně footy) jejich národní sport, který se dost podobá rugby a náš klasický fotbal nazývají stejně jako Američané pojmem soccer. Na druhou stranu Australané, kteří se v problematice orientují a mají přehled by nikdy slovo soccer nepoužili a pro ně znamená slovo fotbal to samé jako pro nás. No hold není Australan jako Australan.

sedlacek_australia_1

V každém případě já, jakožto fotbalový trenér nevybavený jazykovým citem rodilého mluvčího, jsem poněkud zmaten jsem-li dotázán na svoji profesi, zda mám používat výraz Football Coach nebo Soccer Coach. Přiznám se, že se zatím stále držím poněkud jistějšího výrazu Soccer Coach. Nicméně mnohem podstatnější rozdíly mezi fotbalem v ČR a Austrálii jsou v celém systému fungování toho všeho.

Zatímco u nás se rozvoj fotbalové mládeže v podstatě uskutečňuje pouze na úrovni klubů (nepočítám školní tělocvik), v Austrálii je klub pouze jednou z možností, kde se děti můžou mimoškolně věnovat kopání do míče. Kámen úrazu je totiž v přestupním řádu a registraci. Zatímco u nás se mládežník po zaregistrování v nějakých 6-7 letech věku a dále svým způsobem považuje za investici klubu, a tudíž je logické, že klub v budoucnu očekává z hráče nějaký zisk a v případě přestupu jinam určitou finanční nebo jinou kompenzaci, v Austrálii tomu tak není. Tady si každý hráč (a v podstatě i dospělý pokud tedy nemá uzavřenou profi smlouvu) může vybrat klub pro každou sezónu podle svého přání a naprosto svobodně a bez jakýchkoliv obstrukcí do něj přestoupit. Z pohledu hráče zcela jistě výborná věc.

Kdo z nás nezažil problémy při přestupech, obstrukce ze strany mateřského klubu a finanční spory o výši částky za případné hostování? Má to ale i druhou stranu mince. Kluby ví, že jim hráči z žákovských a dorosteneckých kategorií můžou kdykoliv utéci někam jinam, a proto nemají důvod investovat a přehnaně se starat o kvalitu tréninku svých mužstev, což má samozřejmě dopad na rozvoj fotbalových dovedností.

Samozřejmě, že velké a silné kluby se snaží, aby jejich mládež dostávala to nejlepší, ale co se týká nižších úrovní klubu, myslím, že tam mají mnohde ještě velké rezervy. V každém případě se tady trénuje 2x, maximálně 3x týdně a rodiče si uvědomují, že zejména v dorostenecké kategorii hráč potřebuje mnohem větší zátěž, a proto tady funguje množství všelijakých komerčních akademií a fotbalových programů, kde hráči trénují nad rámec svých klubových povinností. Mimo to, existují i programy pro mládež organizované samotným fotbalovým svazem. V jednom takovém vlastně působím jako trenér i já.

Pracuji pro fotbalový svaz státu Nový Jižní Wales (Football NSW), což je v podstatě zaštřešující organizace soutěží všech věkových kategorií daného státu, stejně jako u nás ČMFS. Jediná soutěž, která má vlastní organizaci je celoaustralská A League mužů, ve které mimo jiné působí i Sydney FC s trenérem panem Lavičkou. Football NSW se podílí na rozvoji mládeže celou radou aktivit, z nichž vyčnívá především program nazvaný Project 22 (česky Projekt 22). Číslo 22 v tomto případě indikuje rok 2022, do kterého si stanovil Australský fotbalový svaz (zastřešující organizace svazu ze všech australských států a teritorií) cíle, kterých má fotbal v Austrálii dosáhnout. Jedním z cílů bylo i pořádání MS právě ve zmiňovaném roce. Tento cíl, jak všichni dobře víme, už zůstane nesplněn, neboť ačkoliv se Austrálie dostala do užšího výběru, na pořádání turnaje se může těšit Katar.

V každém případě mnohem podstatnější a důležitější cíle byly stanoveny v rozvoji mládeže a také ve výsledcích australských reprezentačních a klubových mužstev, které mají být opakovaně dosahovány. Jen pro představu je pro reprezentační mužstvo mužů do roku 2022 stanoveno být stabilně do 10. místa na světě v žebříčku FIFA a na MS se v daném roce probojovat do semifinále. No… ambice Australanům určitě nechybí, ještě zbývá je naplnit. Program Project 22 je zaměřen na věkovou kategorii 9 až 14 let a má za úkol zajistit doplňkový tréninkový proces pro nejtalentovanější hráče. Jedná se o mimořádně prestižní záležitost, kdy je celý program plně hrazen svazem a o volná místa se každoročně uchází množství hráčů v tzv. trials (zkouškách).

Hráči, kteří projdou Projectem 22 by měli v budoucnu tvořit páteř základny pro australskou reprezentaci právě na výše zmiňovaný šampionát. Podle věku jsou rozděleni na 3 skupiny : U9 -U10, U11-U12 a U13-U14. Nevím, jak probíhá program v jiných městech státu Nový Jižní Wales, ale v Sydney to funguje tak, že je celé město rozdělené na 5 regionů a v každém regionu trénují všechny věkové kategorie v počtu cca 12 – 15 hráčů v jedné skupině. Kromě Projectu 22 organizuje svaz i komerční program pro děti, které se nedostaly do výběru plus věkovou kategorii U7-U8. Tento program si ovšem platí rodiče sami a probíhá paralelně na stejném hřišti a ve stejný čas jako Project 22. Jednotlivé regiony spolu čas od času hrají přátelská utkaní a je třeba říct, že tyto zápasy maji velmi vysokou úroveň.

sedlacek_australia_2

Přiznám se, že nevím jaká je přesně úroveň mládežnického fotbalu v místních klubech, ale co jsem zatím viděl a s kým pracuju, tak musím říct, že někteří kluci jsou opravdu talentovaní a mezi stejně starými hráči naší Sparty nebo Slavie by se podle mě určitě neztratili. Celý tréninkový proces, který tady používáme vychází z plánu, který vypracoval Australský svaz na základě mnoha stáží místních odborníků ve fotbalových klubech a školách po celém světě a v podstatě se dá říct, že vychází z holandského a španělského modelu, který je aplikován na australské podmínky. Plán obsahuje metodický postup a kvantům cvičení, které mají trenéři aplikovat plus upravuje pravidla soutežní hry v jednotlivých věkových kategoriích.

Obecně jde o to rozvíjet u hráčů především technickou a taktickou stránku hry, takže v podstatě úplně všechno se dělá s míčem a zvláštní pozornost je věnována soubojovým cvičením 1 na 1. Je třeba říct, že tréninkový proces má opravdu svoji kvalitu a mnohdy mě místní mladí hráči překvapují nejen tím, co umějí na hřišti, ale i svým chovaním a tím, že to mají na svůj věk poměrně slušně srovnané v hlavě.

Samozřejmě, že to jsou ještě děti a občas zazlobí, ale jinak se dá říct, že s disciplínou nejsou žádné problémy. Co se mi opravdu líbí je třeba jen to, že před každým tréninkem přijde každý hráč za trenérem a pozdraví ho pevným stiskem ruky a po tréninku se s ním stiskem ruky zase rozloučí a poděkuje mu za trénink. Podle mě se Australani o svoji fotbalovou budoucnost bát nemusí, i když semifinále na MS…. no nevím nevím ;-) ...fotbal je v každém případě na vzestupu.

Přestože tady není v očích veřejnosti ani zdaleka sportem číslo 1, v počtu dětí, které se věnují jednotlivým sportům je to jednoznačně nejpopulárnější aktivita. Přesto je tady spousta problémů, na které fotbalový nadšenec každý den narazí a některé z nich mohou přijít člověku z Evropy poněkud směšné. Za základní mínus považuju zejména nedostatek kvalitních hřišť a fotbalového materiálu obecně. Tréninky probíhají na veřejných hřištích, které jsou majetkem městských částí a tudíž tým nemá k dispozici ani vlastní šatnu. V praxi to probíhá tak, že rodiče dítě přivezou autem už převlečené a připravené na trénink, většinou celý trénink pozorují a po tréninku ho špinavé a zpocené odvezou zase domů.

Někdy mi přijde trochu vtipné, že jediná osoba, která přijede na trénink za použití MHD jsem já jakožto trenér. Zajímavé je také to, že se poměrně hodně často stává, že jsou tréninky zrušeny kvůli počasí, což člověk zocelený trénováním v českých povětrnostních podmínkách mnohdy nechápe. Stačí, aby dopoledne lehce zapršelo a městská část uzavře hřiště z důvodu nezpůsobilého terénu. U nás by se samozřejmě normálně trénovalo a ještě by si hráči pochvalovali, že míč pěkně po trávě jezdí.

Další pro mě nepochopitelnou záležitostí jsou branky. Malé přenosné branky jsou tady na veřejných hřištích zakázány kvůli bezpečnosti. Kdysi prý branka na někoho spadla a od té doby k nim děti nesmí mít volný přístup. A co se týče klasických velkých branek, tak ty na hřišti jsou ale postrádají jak sítě brankové, tak pochopitelně taky ty velké záchytné za nimi, které člověk ocení zejména při střelbě. Nikdy nepochopím, jak může někoho bavit střílet na branku a po každé střele se proběhnout nějakých 50 m a víc pro míč. V každém případě si já na tréninku vystačím s tyčema a branky v podstatě ani nepotřebujeme.

Dalším, a podle mě, mnohem závaznějším problémem v mládežnickém fotbale v Austrálii je ale udržení motivace pokračovat v kariéře ve věku kolem 16 až 19 let. V tomto směru trpí Austrálie svoji izolovaností, kdy mladí hráči ztráceji motivaci dál hrát, protože cítí, že Evropa je daleko a místní A League jim nepřijde dost atraktivní a i tak poměrně dost zavřená. Stále tady prostě chybí tradice a plynulá návaznost soutěží, která by těm talentovaným umožnila plynulý přechod do dospělého profi fotbalu. Vždyť samotná A League existuje teprve sedmým rokem.

V posledních letech, ale k lepšímu povědomí fotbalu přispívá rozvoj moderních technologií, kdy není problém sledovat zápasy Evropských soutěží v televizi nebo na internetu. Podle mě fotbal v Austrálii půjde určitě nahoru. Otázkou jen zůstává, zda to bude dost rychlé na to, aby dohnal svoje evropské a jihoamerické vzory.

Reklama

Přihrávky: Narážečky v kříži pro děti

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 4 VARIANTY  +  VIDEO  Cvičením vhodným pro trénink dětí a mládeže jsme se v posledních dnech věnovali v cvičeních Vnitřní obíhačka nebo Obíhané narážečky, kde kombinace probíhá na malém prostoru a hráči střídají přihrávky a narážečky.
 
Drilové cvičení s názvem Narážečky v kříži pro děti je, podobně jako velmi úspěšné cvičení Holandský kolotoč přihrávek pro mládež, určeno pro malou skupinu pěti hráčů s tím, že všichni jsou neustále zapojení do cvičení.

Číst dál...

Václav Mrázek: Šok pro nás bylo, jakou životosprávu má dnešní mládež!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 ROZHOVOR  V exkluzivním rozhovoru s Václavem Mrázkem, šéftrenérem Regionální fotbalové akademie (RFA) v Plzni, členem prezidia UČFT a autorem řady článku na stránkách www.trenink.com, jsme se podívali pod pokličku fungování žákovské regionální fotbalové akademie.
 
Václav Mrázek hovořil o dosavadních zkušenostech z rok a půl dlouhého provozu, komu jsou akademie určeny, kolik stojí provoz akademie, jak mimo jiné funguje spolupráce s rodiči a regionálními fotbalovými trenéry.

Číst dál...

Vyhledávání

Individuální trénink

Reklama

Herní cvičení: Jeden na jednoho po sprintu na dvě branky

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 4 VARIANTY  +  VIDEO  Chování hráčů v soubojích jeden na jednoho, jejich řešení a následné zakončení jsme se věnovali v cvičeních Souboj 1:1 zády k brance soupeře nebo v herním cvičení Vedení míče a souboj 1:1, v obou případech je cílem zakončení do velké branky s chytajícím brankářem.
 
Cvičení Jeden na jednoho po sprintu na dvě branky je určeno hráčům věkové kategorie přípravek a žáků, cílem je naučit hráče variabilně řešit situace 1:1, vést míč, ovládat ho, kličkovat a akci zakončit do jedné z malých branek.    

Číst dál...

Zakončení: Obíhaná střelba do oblouku

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 4 VARIANTY  +  VIDEO  Zakončení akce, které předchází postupná přízemní kombinace jsme se věnovali v cvičeních Přihrávkový slalom se střelbou nebo v druhé části cvičení Střelba po naražení a po příčné přihrávce, které bylo inspirováno tréninkem Zbrojovky Brno.
 
Cvičení Obíhaná střelba do oblouku, stejně jako všechny jeho varianty, kombinují nácvik zakončení po sledu několika přihrávek na krátkou vzdálenost s intenzivním během na dleší vzdálenost od zakončujícího hráče.  

Číst dál...

Herní cvičení: Intenzivní zakončení v situaci 2:1

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 3 VARIANTY  +  VIDEO  Cvičení s názvem Intenzivní zakončení v situaci 2:1 je inspirováno cvičením, které používají v mládežnické akademii londýnského Arsenalu. Cílem cvičení je naučit hráče řešit situace 2:1 v bezprostřední blízkosti branky soupeře a to včetně efektivity v zakončení.
 
Mikrosituacím dva na jednoho, ve kterých mají převahu útočící hráči, jsme se věnovali v druhé části cvičení Naraž si a vyřeš situaci 2:1 nebo v cvičení 2:1 před pokutovým územím, určeného pro žákovské kategorie.   

Číst dál...

Herní cvičení: Souboj jeden na jednoho na čtyři branky

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 4 VARIANTY  +  VIDEO  Mezi mládežnickými trenéry panuje obecná shoda na tom, že úspěšné zvládání situací jeden na jednoho, je jedním ze základních stavebních kamenů vývoje mladého fotbalisty. Opomenuty by neměly být cvičení Jeden na jednoho na tři branky nebo Jeden na jednoho (1:1) na čtyři branky.
 
Cvičení Souboj jeden na jednoho na čtyři branky podporuje u hráčů schopnost řešit variabilním způsobem situaci 1:1, hráči mají několik možností řešení, protože mají na výběr ze dvou branek. Soubojové situaci předchází intenzivní běžecký jak s míčem, tak bez míče. Bránící hráč se pokouší o konstruktivní odebrání míče. 

Číst dál...

Rychlost: Sprint se změnami směru běhu

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 5 VARIANT  +  VIDEO  Rozvoji koordinačních a obratnostních dovedností jsme se věnovali v seriálu Rychlostně-koordinační motýlek, k problematice rozvoj rychlostních schopností hráčů fotbalu vyšel na www.trenink.com obsáhlý rozhovor.
 
Kondiční cvičení s názvem Sprint se změnami směru běhu v sobě kombinuje rozvoj obratnosti, koordinace a startovní se sprinterskou rychlostí. Jednotlivé složky je možné upravit zvolením varianty cvičení.

Číst dál...

Standardní situace: Naražení a zaběhnutí za zdí

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
 VOLNÝ PŘÍMÝ KOP  +  VIDEO  +  4 VARIANTY  Popisovaná standardní situaci je možné využít v situaci, kdy je nařízen volný přímý kop ve vzdálenosti dvacet až dvacet pět metrů od branky z prostoru, který je mírně mimo osu hrací plochy. 
 
Standardní situace pojmenovaná Naražení a zaběhnutí za zdí vedle základního provedení nabízí ještě tři další možnosti jak volný přímý kop variabilně zahrát, vždy s ohledem na postavení bránících hráčů. Cílem je jednoduchost provedení a nečitelnost zahrání pro bránící tým. 

Číst dál...