Cílem seriálu článku, který vychází z bakalářské práce autora, je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného režimu, přiblížit jim druhy nápojů, vysvětlit důležité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udržení jejich sportovního výkonu.

"K problematice pitného režimu ve fotbale potřebujeme znát i základní fyziologické aspekty," říká autor článku Lukáš Smetana, který dnes publikuje druhý díl seriálu s názvem Pitný režim ve fotbale a navazuje úvodní část.

"Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání," říká autor seriálu.

Potřeba tekutin

Nemůžeme vytvořit jednotné doporučení, které by vyhovovalo všem, protože potřeba tekutin je značně individuální. Závisí na pohybové aktivitě, tělesné stavbě, oblečení, teplotě okolního prostředí, intenzitě cvičení, stavu trénovanosti a úrovni aklimatizace na teplo. Obvykle se ztráty tekutin pohybují od 0,5 l do 2 l za hodinu.

Ztrátu tekutin můžeme zjistit tak, že zkontrolujeme barvu a množství moči. Malé množství a tmavá barva znamenají, že máme vysokou koncentraci odpadních produktů metabolismu v moči. Pokud je moč světle žlutá, vrátilo se množství tekutin v organismu na odpovídající hodnoty (Clark, 2009).

Ztráty tepla a jeho tvorby u sportovce během fyzické zátěže vidíme na obrázku: 

Cesty tvorby a ztrát tepla u jednotlivce během fyzické zátěže (Maughan, Burke, 2006).

Vodní bilance 

Většina vody, kterou za den přijmeme, je ve formě nápojů a tekutin obsažených v jídle. Poměrně malé množství vody je v těle tvořeno jako výsledek metabolických reakcí. Tyto dva zdroje společně tvoří denní příjem tekutin okolo 2,5 l, z nichž orální cestou přispíváme asi 2,3 l, což je více jak 90 %. Ztráty vody z těla se mohou lišit v závislosti na prostředí, fyziologických podmínkách jako je okolní teplota a míra fyzické aktivity. Při teplotě 20 °C činí ztráta tekutin močí od 1,4 l do 2,3 l, potem 100 ml a stolicí 200 ml.

Zbývajících 600 ml se z našeho těla vypaří kůží a dýcháním (Gropper, Smith, Groff, 2009).

Mozek, játra a svalstvo, které obsahují 70 - 75 % vody jsou orgány s nejvyšším obsahem vody a jsou nejcitlivější na ztráty tělesné vody. Rozdělení tělních tekutin nalezneme v v následující tabulce (Konopka, 2004):

Rozdělení vody v organismu: intravenózní (tekutina uvnitř cév), extracelulární (tekutina mimobuněčných prostor), intracelulární (tekutina v buňkách) tekutina (Konopka, 2004).

Omolalita 

„Osmolalita udává velikost osmotického tlaku látek, které jsou rozpuštěné v 1 kg tekutiny. Veličina se udává v miliOsmomolech/kg. Množství vody a minerálů přiváděných do organismu musí být v rovnováze, kterou určuje právě výše zmíněná osmolalita. Zdravý jedince by měl denně přijmout 2 - 3 kg vody (včetně vody obsažené v potravinách) a v ní 100 - 200 mOsmol sodných iontů a 60 - 80 mOsmol draselných iontů. Normální hodnota osmolality krve je 285 -290 ± mOsmol/kg. Podle osmolality tělesných tekutin jsou rozděleny sportovní nápoje do tří kategorií: isotonické, hypotonické a hypertonické" (http://www.nutrend.cz/cz/slovnik/word_153/osmolalita.aspx).