Sdílejte:
Tento pátek zahajujeme komplexně zpracovaný šestidílný seriál autora Josefa Vrážela, který postupně po uvedení do problematiky přejde k metodice tréninku a rozvojům jednotlivých typů síly.Kondiční stránka herního výkonu fotbalisty je nedílnou součástí jeho výkonnostní kapacity. Vedle rychlosti, vytrvalosti a obratnosti je síla považována za jejich základ, jejíž úroveň tyto schopnosti může výrazně limitovat (Weineck, 1996).
Silou se rozumí předpoklady jedince, které mu umožňují překonat odpor nebo proti odporu působit prostřednictvím svalového napětí. Svalová síla je příčinou všech sportovních pohybů.
Z toho platí speciálně pro hráče fotbalu:
(a) Svalová síla je vedle koordinativních procesů příčinou technických dovedností.
(b) Svalová síla je příčinou nástupových, sprinterských a výskokových schopností.
(c) Svalová síla je v neposlední řadě příčinou síly pro souboje o míč, remplování a obecnou sílu v osobních soubojích.
Aby bylo možné zvyšovat úroveň silových schopností, je nutno použít určitý způsob stimulace svalu. Při této stimulaci vznikají vzruchy, které CNS (centrální nervové soustavě) signalizují úroveň vnitřního podráždění a reflexně vyvolávají příslušné napětí. Zjednodušeně řečeno, čím větší je podnět, tím větší zpětná vazba svalu až do maximálního zatížení.
Možnosti stimulace svalového napětí jsou různé povahy, převážně mechanické, a lze je rozdělit do několika skupin:
1. stimulace pomocí vnějších odporů břemene, jeho velikostí a rychlostí jeho přemísťování
2. stimulace kinetickou energií břemene, danou jeho hmotností a výškou pádu
3. stimulace převážně volním úsilím proti odporům
4. stimulace elektrickým proudem.
Fyziologickou podmínkou stimulace svalových schopností je vyvolání vysokého svalového napětí v zatěžovaném svale. Pro naše účely se budeme zabýváme způsoby vyvolání svalového napětí povahy mechanické.
Úkolem sportovního tréninku síly je především:
1. obecný rozvoj všech druhů svalových skupin - agonistů a antagonistů, tonického i fázického svalstva
2. speciální rozvoj (v souladu s požadavky daného sportu)
3. prevence zranění (svalová rovnováha, elasticita, kompenzace specifického zatížení…).
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.