Na stránkách trenérského portálu trenink.com vyšly již čtyři díly
[1]
[2]
[3]
[4]
komplexně zpracovaného šestidílného seriálu jehož autorem je trenér a autor tohoto web magazínu Josefa Vrážela, který čtenáře po uvedení do problematiky postupně provede od metodiky tréninku až k rozvoji jednotlivých typů síly.V oblasti rozvoje silových schopností hráče kopané představuje rychlá síla jednu z nejdůležitějších kondičních schopností. Existuje úzká vazba mezi rychlou silou a maximální silou. Z toho hlediska nelze rozvoj těchto silových schopností oddělit. Při tréninku rychlé síly používáme metody na zlepšení intra nebo intermuskulární koordinace.
Při stimulaci silových schopností postupujeme touto metodickou řadou:
1. nejdříve trénink maximální síly
2. pak technikou blízký trénink rychlé síly k znovudosažení nebo zvýšení úrovně kontrakční rychlosti
1. METODA PLYOMETRICKÁ (RÁZOVÁ)
V praxi se při posilování soustřeďujeme převážně na rozvoj některé ze tří svalových skupin:
1. svalstvo nohou a oblasti kyčelního kloubu
2. svalstvo trupu
3. svalstvo paží a pletence ramenního.
Metoda využívá principu náhlého, rázem provedeného zatížení svalů excentrickou činností před jejích činností koncentrickou. To vede k maximální mobilizaci skrytých energetických rezerv svalů a jejich využití při překonávaní odporu. Velikost odporu: Určován hmotností břemene a výškou pádu.
PO: 5-10, méně vyspělí 5-8
PS: max. 4, méně vyspělí 2
IOms: 2´ -10´ vyplněn lehkým během s a bez míče s uvolňovacími cvičeními
Způsob provedení: Explozivní. Jedná se především o seskoky a výskoky z určité výšky nebo opakované odrazy po jedné noze či víceskoky z jedné nohy na druhou. Optimální výška seskoku je 0,7-1,1 m.
Použití metody: Vytváří podmínky pro rozvoj maximálně rychlé, výbušné a mohutné kontrakce. Metoda náročná, veliké zatížení kolenního kloubu., vyžaduje hráče připravené. V přípravném období se zařazuje začátkem II. poloviny 2xtýdně, v hlavním období 1x za 14 dní, na později než 5 dnů před utkáním.
Nedoporučuje se (!):
a) používat ji příliš často a ve větších dávkách
b) počítat s úrovní připravenosti sportovce, s etapou ročního cyklu
c) používat ji u zdravých neunavených, ale dobře rozcvičených sportovců.
Varianty:
- po seskoku odraz do dálky
- po seskoku následný odraz do výšky
- kombinace uvedených skoků
V praxi se používá jak "čistá plyometrie", tak i v kombinaci s jinými metodami.
2. METODA KONTRASTNÍ
Při této metodě nejprve fotbalista provádí statické cvičení a pak teprve následuje dynamické cvičení. Jedná se o metodu kombinující plyometrii např. s izometrií.
3. METODA OPAKOVANÝCH SKOKANSKÝCH CVIČENÍ Velikost odporu: hmotnost vlastního těla
PO: 5 - 10x
PS: 2 - 4
IOms: 2 - 10 min., lehký běh, uvolňovací cvičení
Způsob provedení: Explozivní
Použití metody: Rozvoj rychlé výbušné síly v těchto variantách:
- násobné odrazy z nohy na nohu
- opakované odrazy po jedné (obou) noze
- opakované odrazy se sníženým těžištěm po dopadu (metkalpy) - opakované výskoky s dosahováním i bez dosahování
- opakované přeskoky
U této metody je nutné maximální úsilí sportovce a co nejrychlejší provádění (Bartoň, 1987).
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.