"Přestože v dnešní době je obvykle samozřejmé zahřátí a následný strečink s rozcvičením, mnohdy tato cvičení nejsou prováděna dostatečně a správně, tudíž se jejich efekt se nedostaví a riziko poškození se přirozeně zvyšuje," dodává autorka.
"Už to, že fotbal se svými požadavky na všechny složky výkonu řadí mezi nejnáročnější týmové hry, je dobrý důvod pro kvalitní zajištění péče o pohybový aparát, který je mnohdy zatěžován i těžšími úrazy, jež mohou hráče vyřadit na několik týdnů či déle z tréninkového procesu. Jaké to může mít důsledky pro jednotlivce nebo celé družstvo, si každý může jistě domyslet," říká autorka prvního dílu seriálu Mgr. Martina Eliášová, která ho pojmenovala Rozcvičení a strečink v tréninkovém procesu ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce.
Autorka doufá, že naše poznatky z tohoto seriálu budou sloužit jako inspirace či návod, zkrátka zdroj informací pro všechny, kdo mají k fotbalu blízko. Minulý díl byl věnovaný ukázace rozcvičení fotbalistu FC Brno.
1. Zahřátí organismu a základní pohybová příprava hráče (12 – 15 minut)
- různé způsoby běhu v pomalém tempu (bez i s míčem)
- strečink (intenzivní strečinkový program se speciální pozorností na svaly dolních končetin,
- řízená rychlostně startovní abeceda s postupně se zvyšující intenzitou.
2. Herně specifická příprava se zaměřením pro (5 – 10 minut):
- hráče jednotlivých řad (obránci – vzdušné souboje, řešení herních situací 1:1, dlouhé přihrávky, středoví hráči – rychlé vedení míče se změnami směru, jednoduchá a pohotová kombinační součinnost na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost…, útočníci – rychlé zpracování míče v pohybu, herní situace 1:1 s klamnými činnostmi, řešení jednoduchých střeleckých situací).
- skupinovou součinnost koncových a ofenzivních středových hráčů – ti s asistentem navozují některá kombinační řešení spojená se zakončením útoku.
3. Komplexní herní příprava (5 minut):
- průpravná hra 5:5 pro získání kombinační jistoty a přehledu v soubojových situacích (s různými herními úkoly – udržení míče, počet přihrávek, na variabilním herním prostoru, bez branek nebo s malými brankami).
Rozcvičení brankářů
- Rozcvičení se zahajuje 45 minut před začátkem utkání s trenérem brankářů.
- Následuje rozběhání a zahřátí (poskoky, kroužení rukama, lokty, pažemi, rameny)
- Strečink (ve stoji, vsedě, vleže)
- Brankář stojí mimo branku, asistent ze vzdálenosti 10 m hází míče úderem o zem, které brankář za pohybu vpřed chytá.
- Strečink.
- Podobně jako předchozí cvičení, jen asistent hází míče po zemi.
- Trenér 3 – 4 m před brankářem, který pomocí úkroku do stran chytá míče ve stoji – střídavě na obě strany.
- Brankář chytá trenérem vyhazované míče ve výskoku.
- Chytá po zemi vykopnuté míče v pádu.
- Chytá míče přihrávané halfvolejem ze vzdálenosti 5 – 6 m.
- Vybíhá od branky a chytá centrované míče zprava i zleva.
- Chytá míče střílené halfvolejem ze 16 m.
- Chytá míče po dopadu před něj.
- Přihrávky brankáře (kopy od branky) směrem na půlící čáru cílené na asistenta trenéra a druhého brankáře.
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.