AKTUALIZOVÁNO Autor trenérského fotbalového portálu www.trenink.com, trenér Jiří Formánek připomína průpravnou hrou, která vyniká, při své organizaci, především dynamičností vývoje a to jak stavu, tak řešení herních situací.
Hra je autorem pojmenována 6:6 na průnikové zóny v třetině hrací plochy, cílem je naučit hráče pracovat s přijatelným rizikem, naučit se správně rozhodovat v těžkých herních situacích, rychle reagovat na vývoj hry. Požadována je i schopnost rychle pracovat s míčem a pokoušet se nekazit jednoduché přihrávky.
Hru, kterou je možno praktikovat u mládežnický týmů od mladších žáků až po dorosteneckou kategorii jsem obvykle zařazoval do hlavní části tréninkové jednotky, výjimečně na závěr průpravné části.
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit hráče nebát se pracovat s přiměřeným rizikem a zahrát dlouhou průnikovou přihrávku, uvědomit si však riziko této přihrávky, protože případná ztráta míče staví celý tým bez míče do velmi nevýhodné situace. V prostoru průnikových prostorů hráči vytváří presinkové zóny, od hráčů je vyžadována schopnost udržet míč, pod tlakem soupeře, pod svou kontrolou a nedělat zbytečně nevynucené chyby, které znamenají ztrátu míče.
Popis průpravné hry:
- herním prostorem je obdélník
- rozměry hrací plochy jsou 50x30 metrů
- hrací plocha je rozdělena na třetiny
- hra je určena pro dvanáct (12) hráčů do pole
- hráči jsou rozdělení na dva týmy 6:6
- hráči se mohou libovolně pohybovat po celé hrací ploše
- hráči mají počet doteků omezený na (3,4)
- snahou hráčů s míčem je:
(a) udržet ho pod svou kontrolou
(b) vyvarovat se nevynucených chyb a ztrát míče
(c) dávat co nejvíce přihrávek přes dvě průnikové zóny
- přihrávka (1) přijmutá vlastním hráčem přes zónu se počítá za 1 bod
- následující přihrávka (2) musí už jít na jiného hráče
- pokud jde na stejného, tak se nepočítá do skóre, ale tým pokračuje v držení míče
- přihrávka přes dvě průnikové zóny se počítá za 2 body
- snahou hráčů bez míče je:
(a) vytvářet presinkové zóny v prostoru průnikových zón
(b) vytvářet tlak na hráče s míčem (jednotlivec, dvojice)
(c) pokoušet se konstruktivně odebrat míč a přejít do vlastní kombinace
- při zisku míče bránícím týmem se role vymění
Tip na související týmové hry:
- Držení míče a přenášení hry 7:4
- Kondiční držení míče s častým přenášením
- Držení míče na dva doteky 8:4 na 4 branky
Varianty:
- podle počtu hráčů lze upravit velikost hrací plochy:
(a) 60x40 metrů (kondičně náročnější)
(b) 40x20 metrů (náročnější na rychlost provedení)
- průnikové zóny nemusí být přesně ve třetině hrací plochy:
(a) mohou být více u sebe (snažší pro průnikovou přihrávku)
(b) mohou být od sebe více vzdálené (náročnější)
- průniková přihrávka přes 2 zóny může být hodnocena více (3,5) bodů
- hráči mohou mít omezený počet doteků na 2
Poznámka:
V tomto cvičení se obvykle velice rychle mění stav hry, je proto třeba pečlivě sledovat vývoj a okamžitě rozhodovat při případných nejasnostech, tak aby nebyla narušena plynulost hry.
Pomůcky:
- 10x mety (kuželky, kloboučky) - pokud možno dvě barvy 6:4
- 12x rozlišovací triko (2 barvy 6:6)
- 8x míč
TIP REDKACE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.