"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu není ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě." říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce. Šestý díl seriálu navazuje na ten předchozí s názvem Rozdělení regenerace.
Autor k seriálu dodává: "V současné době u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a rychleji odstraňovat únavu."
Cílem seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace.
Regenerační prostředky
Regenerační prostředky bychom měli využívat komplexně, výběr provádět po pečlivé analýze momentální situace, kvantity a kvality zatížení a individuálních odlišností každého sportovce. Při volbě je také nesmírně důležitá spolupráce trenéra s lékařem nebo fyzioterapeutem. (Hošková, Majorová, Nováková, 2010)
Dělení regeneračních prostředků
Regenerační prostředky dělíme do 4 základních skupin, mezi kterými je bezprostřední návaznost. (Hošková, Majorová, Nováková, 2010)
1. Pedagogické prostředky
2. Psychologické prostředky
3. Biologické prostředky
- výživa, rehydratace, remineralizace
- prostředky fyzikální, balneologické a regenerace pohybem
4. Farmakologické
Komentář
V práci jsme se zaměřili hlavně na využití prostředků biologických, zejména pak na regeneraci pohybem. Tento typ regeneračních prostředků je u fotbalistů mnohdy opomíjen. Mnoho klubů se věnuje fyzikálním regeneračním prostředkům, jako jsou mechanoterapie či hydroterapie, a regeneraci pohybem nevěnují takovou pozornost. Měli bychom si ale uvědomit, že důležitá je hlavně prevence. Proto by se měla uplatňovat zejména kompenzační cvičení na odstranění svalových dysbalancí, díky čemuž předejdeme vzniku chronických funkčních poruch.
Regenerace pohybem
Z pohledu aktivní regenerace pohybového systému patří regenerace pohybem mezi nejdůležitější regenerační prostředky. Jelikož pohybový systém můžeme snadno poškodit přetížením nebo asymetrickým zatěžováním, je důležité o něj pravidelně a plánovitě pečovat. Základ pohybového systému tvoří kosti, klouby, vazy, šlachy a svaly. Na jakékoli z těchto částí jsme schopni najít nejrůznější poruchy nebo organická poškození, jejichž příčinou nemusí být vždy onemocnění sportovce, ale chronicky působící porucha funkce. (Jirka, 1990)
Nadměrná zátěž bez dostatečné regenerace může vyvolat poruchy funkce až degenerativní změny. Dochází např. k úbytku mitochondrií, zvětšení prostorů mezi vlákny, poklesu obsahu glykogenu, poklesu počtu vláken atd. (Jirka, 1990)
Jednostranná zátěž může mít za následek poškození spojení agonistů a antagonistů, které se zpětně odrazí v kvalitě pohybového vzorce. Vede k nerovnováze v napětí, síle i délce svalů. Výsledkem jsou poté maladaptační projevy ve smyslu svalových dysbalancí. (Jirka, 1990)
Dělení kosterních svalů
Kosterní svaly dělíme z hlediska funkce na posturální (pomalé) a fázické (rychlé). (Jirka, 1990)
(A) Posturální svaly mají za úkol udržování základní polohy těla, což znamená, že jsou neustále v aktivním napětí. Tyto svaly jsou vývojově starší, mají podstatně lepší cévní zásobení, jsou odolnější vůči škodlivým vlivům, mají nižší práh dráždivosti, mají rychlejší regenerační schopnosti a jsou silnější. Velmi důležité je vědět, že tyto svaly mají tendenci ke klidovému zkracování. Dochází k němu při nedostatku kompenzačního pohybu a může být vyvoláno i charakterem daného sportu, nevhodným tréninkem a chybným posilováním. Ke zkrácení svalů vede také vysoké tréninkové zatížení. U fotbalistů se zkracují především skupiny ohybačů (flexorové skupiny).
(B) Svaly fázické mají za úkol vykonávat různé pohyby a jemné koordinace. Tyto svaly jsou vývojově mladší, výrazně unavitelnější, mají vyšší práh dráždivosti, horší cévní zásobení, jsou méně odolné vůči škodlivinám, mají horší regenerační schopnosti a jsou slabší. Oproti posturálním svalům nemají tendenci ke zkracování, ale k oslabování a hypotonii.
Svalové dysbalance
U hráčů fotbalu může při nedostatečné péči o pohybový systém docházet ke svalovým dysbalancím. Jejími příčinami jsou nedostatečné zatěžování, přetížení nebo asymetrické zatěžování bez kompenzačních cvičení. U fotbalistů nacházíme často skupiny zkrácených svalů, i když jsou plně zdraví. Proto je velmi důležité používat kompenzační cvičení, jinak může dojít k různým odchylkám, které mohou být spojeny až se vzhledovými změnami stavby těla. (Havlíčková a kol.,2003)
Svalové dysbalance vedou k velkému množství závažných poruch. Dochází často k nerovnoměrnému zatížení v kloubech, k nefyziologickým zatížením šlach, vazů, kloubních pouzder a kostí. Zpočátku se jedná pouze o drobné změny, později však nastávají změny degenerativní, prakticky neléčitelné. Svalové dysbalance se trvale prohlubují, i když se je snažíme upravit. Zpočátku reverzibilní funkční změny vedou pouze k reflexním změnám v pohybovém vzorci, ale následující morfologické změny vedou již ke zvýšení tonu, k postupné ischemizaci svalu a k vazivové degeneraci. Asymetrický tah v kloubu vede postupně k anatomické přestavbě kloubu a ke změnám kvality šlach a vazů. Díky tomu dochází k častějšímu vzniku mikrotraumat, objevují se dokonce nejrůznější entezopatie a nezvratné změny ve smyslu artróz. Velké množství bolestivých obtíží je způsobeno právě nedostatečnou péčí o zkrácené a oslabené svalové skupiny. Tyto bolesti můžeme pociťovat i na zcela jiných místech, než na kterém ke zkrácení došlo. (Jirka 1990)
Příčiny, vedoucí ke svalovým dysbalancím u sportovců, jsou dvojího typu: (Jirka, 1990)
• přetížení (chronické přetěžování nad hranici danou kvalitou svalu).
• symetrické zatěžování bez dostačující kompenzace.
Testování zkrácených a oslabených svalů
Testování zkrácených a oslabených svalů je nesmírně podstatnou součástí vyšetření hybného systému. Jedná se o jednoduché testovací cviky, které jsou určené pro konkrétní pohybový segment. (http://strecink.blogspot.com/2008/04/svalov-dysbalance.html)
Postup při testování zkrácených svalů:
• při testování provádíme zcela uvolněné pohyby
• krajního rozsahu pohybu v kloubu bychom měli dosáhnout pasivním způsobem
• testující osoba v krajní poloze sleduje dosažený rozsah pohybu
• v průběhu testování i v konečné poloze pozoruje testující osoba, zda se neobjevily některé z kompenzačních hybných mechanismů
• sval je zkrácen tehdy, když cítíme v testovaném svalu tah a současně nesplňujeme požadovaný rozsah pohybu.
(http://strecink.blogspot.com/2008/04/svalov-dysbalance.html)
Co se týče trenérské praxe, zde je velmi důležité předcházet svalovým poruchám v oblasti pánve a dolních končetin, dále pak v oblasti hlavy, krku a horní části trupu. Narušování svalové rovnováhy ve zmíněných oblastech, zvláště díky obrovskému přetěžování bez dostatečné kompenzace, vede často ke vzniku nefyziologického klidového napětí jednotlivých svalových skupin. Výsledkem je vytvoření následných svalových dysbalancí, tzv. horního a dolního zkříženému syndromu. U fotbalistů se mnohdy můžeme setkat s pánevním (dolním) zkříženým syndromem, kde je na první pohled patrné vysazení pánve se zvětšenou bederní lordózou a flekčním postavením v kyčelním kloubu. Nebudeme-li věnovat patřičnou pozornost prevenci a odstraňování uvedené dysbalance, často potom dojde ke kompenzaci páteře s vytvořením horního zkříženého syndromu. (Buzek a kol., 2007)