Regenerace je trvalý proces, jenž je vlastní každému organismu a je trvalou a nedílnou součástí života každého jednotlivce. Každá činnost vede vždy k menší nebo větší únavě a vyžaduje určitou dobu a určité metody k postupnému zotavení. Naší snahou je použít všechny dostupné metody, které jsou schopné tyto zotavovací procesy urychlit. Z toho pohledu rozdělujeme regeneraci na dvě hlavní složky, na regeneraci pasivní a aktivní. (Jirka, 1990)

1. Pasivní regenerace je činnost organismu během zátěže a po zátěži, kdy se vychýlená rovnováha všech fyziologických funkcí vrací na úroveň výchozích hodnot, eventuálně nastane superkompenzace. Jedná se o zcela přirozenou vlastnost bez jakéhokoliv vnějšího zásahu, při které dochází k likvidaci metabolické acidózy, k obnově zásob energetických substrátů v buňkách, k vyrovnání hospodaření s vodou, k přesunu iontů draslíku do buněčných struktur a sodíku do mezitkáňových prostorů, k vyrovnání vzniklých teplotních změn a k postupné likvidaci nebo vylučování všech katabolitů. (Jirka, 1990)

2. Aktivní regenerací jsou všechny vnější zásahy, metody a procedury, které používáme plánovitě a cíleně k urychlení celého pochodu pasivní regenerace. Hlavním cílem aktivní regenerace je urychlení zotavovacích procesů, což nám umožňuje dosahovat kvalitnějších sportovních výkonů a otevírá možnost zvýšeného tréninkového úsilí. (Jirka, 1990)

Z jiného hlediska, kde je rozhodující čas a odstup od skončení zátěže, můžeme členit regeneraci na časnou a pozdní. (Jirka, 1990)

Časnou regeneraci můžeme charakterizovat jako nedílnou součást každodenního režimu, která by měla neustále prolínat tréninkovým procesem nebo na něj bezprostředně navazovat. Hlavním cílem časné regenerace je rychlá likvidace akutní únavy. (Jirka, 1990)

Časnou regeneraci dělíme na dvě fáze: (Jirka, 1990)

1. fáze časné regenerace trvá do jedné až jeden a půl hodiny bezprostředně po skončení zátěže.

2. fáze setrvává od konce první fáze do začátku dalšího zatížení.

Pozdní regenerace je součástí přechodného tréninkového období a týká se celkové fyzické i psychické regenerace. Uplatňujeme ji po skončení hlavního závodního období, tj. po skončení sezóny. Pro tento typ regenerace často užíváme termín rekondice. Týká se zejména zdravých sportovců, kteří jsou unavení z celoroční náročné přípravy a závodní činnosti. Hlavním účelem je zachovat si výkonnost na určitém požadovaném stupni, zotavit se z předcházející celoroční obtížné pohybové činnosti a také relaxovat psychicky. Typickým příkladem je rekondiční lázeňský pobyt, kde se sportovec setkává s jinými vjemy a lehce odlišným denním režimem. (Jirka, 1990)