"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu není ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě." říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce. Pátý díl seriálu s názvem Rozdělení regenerace navazuje jak na předcházející díl pojmenovaný jednoduše Regenerace.
Autor k seriálu dodává: "V současné době u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a rychleji odstraňovat únavu."
Cílem seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace.
Regenerace je trvalý proces, jenž je vlastní každému organismu a je trvalou a nedílnou součástí života každého jednotlivce. Každá činnost vede vždy k menší nebo větší únavě a vyžaduje určitou dobu a určité metody k postupnému zotavení. Naší snahou je použít všechny dostupné metody, které jsou schopné tyto zotavovací procesy urychlit. Z toho pohledu rozdělujeme regeneraci na dvě hlavní složky, na regeneraci pasivní a aktivní. (Jirka, 1990)
1. Pasivní regenerace je činnost organismu během zátěže a po zátěži, kdy se vychýlená rovnováha všech fyziologických funkcí vrací na úroveň výchozích hodnot, eventuálně nastane superkompenzace. Jedná se o zcela přirozenou vlastnost bez jakéhokoliv vnějšího zásahu, při které dochází k likvidaci metabolické acidózy, k obnově zásob energetických substrátů v buňkách, k vyrovnání hospodaření s vodou, k přesunu iontů draslíku do buněčných struktur a sodíku do mezitkáňových prostorů, k vyrovnání vzniklých teplotních změn a k postupné likvidaci nebo vylučování všech katabolitů. (Jirka, 1990)
2. Aktivní regenerací jsou všechny vnější zásahy, metody a procedury, které používáme plánovitě a cíleně k urychlení celého pochodu pasivní regenerace. Hlavním cílem aktivní regenerace je urychlení zotavovacích procesů, což nám umožňuje dosahovat kvalitnějších sportovních výkonů a otevírá možnost zvýšeného tréninkového úsilí. (Jirka, 1990)
Z jiného hlediska, kde je rozhodující čas a odstup od skončení zátěže, můžeme členit regeneraci na časnou a pozdní. (Jirka, 1990)
Časnou regeneraci můžeme charakterizovat jako nedílnou součást každodenního režimu, která by měla neustále prolínat tréninkovým procesem nebo na něj bezprostředně navazovat. Hlavním cílem časné regenerace je rychlá likvidace akutní únavy. (Jirka, 1990)
Časnou regeneraci dělíme na dvě fáze: (Jirka, 1990)
1. fáze časné regenerace trvá do jedné až jeden a půl hodiny bezprostředně po skončení zátěže.
2. fáze setrvává od konce první fáze do začátku dalšího zatížení.
Pozdní regenerace je součástí přechodného tréninkového období a týká se celkové fyzické i psychické regenerace. Uplatňujeme ji po skončení hlavního závodního období, tj. po skončení sezóny. Pro tento typ regenerace často užíváme termín rekondice. Týká se zejména zdravých sportovců, kteří jsou unavení z celoroční náročné přípravy a závodní činnosti. Hlavním účelem je zachovat si výkonnost na určitém požadovaném stupni, zotavit se z předcházející celoroční obtížné pohybové činnosti a také relaxovat psychicky. Typickým příkladem je rekondiční lázeňský pobyt, kde se sportovec setkává s jinými vjemy a lehce odlišným denním režimem. (Jirka, 1990)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.