Sdílejte:
Tréninková jednotka trenéra Ralfa Petera je připravena pro ženský národní tým Německa U17, ale lze ji aplikovat i pro žákovský a dorostenecký fotbal s upravením poměru zatížení. V prvním bloku průpravné části pracuje ženstvo společně, je rozděleno do dvojic s jedním míčem a jednotlivé dvojice provádí jednoduché herní činnosti – přihrávání, zpracování a vedení míče.V druhém bloku průpravné časti pokračuje ženstvo ve dvojicích a tentokrát se zaměřuje na dlouhé přihrávky vzduchem na 15- 35 metrů.
V prvním bloku hlavní části hraje tým průpravnou hru 6:6 na šest branek. Krajní branky slouží k převedení míče, to znamená, že úkolem je převést míč přes spojnici dvou kuželů. Branky uprostřed plní svou klasickou funkci. Hrací prostor je mezi polovinou hřiště a pokutovým územím.
V druhém bloku hlavní častí se hráčky soustředí v rohu hřiště, každá s míčem a dle obrázku plní určené úkoly. Na stanovišti (1) dlouhou přihrávku do pokutového území, na stanovišti (2) střelbu ze strany a v posledním případě (3) řešení situace 1:1 na brankářku.
V závěrečné části využívá trenér Ralf Peter organizaci stejnou jako v prvním bloku hlavní části, s tím, že za zónou, kterou musí hráčky projít s míčem pod kontrolou jsou dvě velké branky s brankářkami.
Tréninková jednotka – U17 ženy 25.5.2004
Průpravná část 1
Průpravná část 2
Hlavní část 1
Hlavní část 2
Závěrečná část
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.