Sdílejte:
Španělsko, pozdější celkový vítěz, předvedlo ve druhém poločase druhého semifinále mistrovství Evropy proti nebezpečným a velmi dobře fyzicky připravenému týmu Ruska skvělý výkon a zaslouženě vyhrálo 3:0. Následně si Španělsko v neděli poradilo i ve finálovém utkání s Německem, které zaslouženě porazilo 1:0.Autor trenérského portálu trenink.com trenér Jakub Havránek přináší v dnešním článku analýzu hry Španělska v semifinálovém duelu s Ruskem. Jedná se o krátký rozbor obranné a útočné fáze hry druhého z finalistů mistrovství Evropy.
Očekávám reakce našich čtenářů v diskusním fóru na naši analýzu, podobně jako tomu bylo v analýze prvního semifinále Německo - Turecko 3:2 (1:1).
Mužstvo Španělska nastoupilo v základním rozestavení 4:1:3:2 (první diagram). Po nuceném vystřídání Fabregase za zraněného Villu ze 34. minuty utkání se změnilo rozestavení na 4:1:4:1, což se v průběhu utkání ukázalo jako rozhodující.
Sestava Španělska: Casillas "K" - Sergio Ramos, Puyol, Marchena, Capdevila - Senna - Iniesta, Xavi (69.Alonso), Silva - Villa (34. Fabregas), Torres (69.Guiza)
Defenzivní kostra mužstva:
V obranné fázi hry uplatňovali zónovou obranu se čtyřmi obránci v jedné linii. Před touto formací se pohyboval 1 středový hráč (Senna), který zajišťoval obrannou činnost i při vlastním vedení útočné fáze.
Celá čtyřčlenná záložní řada uplatňovala prostorový systém bránění. Krajní záložníci napadali krajní obránce, popř. krajní záložníky soupeře při zataženější hře v bloku, která ovšem v tomto utkání nebyla příliš k vidění.Obranné úkoly útočníků spočívali v napadání stoperů soupeře. Jeden z nich (hlavně Villa) ale vyplňoval prostor mezi protivníkovou obrannou a středovou řadou, a tak Rusku nedovolili zakládat útoky přes střední záložníky.
Ofenzivní kostra mužstva:
Založení útoku obránci bylo velmi rychlé. Ve hře se neobjevovala dlouhé kombinace mezi jednotlivými obránci. Při rozehrávce si okamžitě od obránců brali míče středoví hráči, kteří výrazným způsobem přehráli zálohu ruského týmu. Hra těchto hráčů se vyznačovala jedno a dvou dotykovými rychlými kombinacemi, kdy hráč odehrávající míč okamžitě nabíhá na narážečku zpět. Tito hráči v útočné fázi si neustále měnili svá místa a vířivým pohybem všech hráčů dokazovali svoji velkou technickou vyspělost.
Po rychlých a přesných kombinací přicházeli přihrávky na uvolňující se útočníky do nohy nebo výborně načasované pasy. Další variantou byl náběh krajních obránců (hlavně vpravo Ramos) do křídelního prostoru odkud se snažili buď centrovat nebo individuálně přejít přes soupeře do pokutového území.
Obranná fáze:
V této fázi hry působilo mužstvo velice pružně. Při ztrátě míče na soupeřově polovině po postupném útoku, kdy se v tomto prostoru nacházelo až 6 hráčů Španělska, okamžitě presovali protihráče a často získali míč ihned zpět. Štítoví středopolař (Senna) se vyznačoval výborným čtením hry a dobrou poziční hrou a podle potřeb zajišťoval obrannou fázi po celé šířce hřiště. Středová řada velice rychle přepínala na obrannou činnost a nedovolila soupeři žádné přečíslení v rámci jeho rychlého protiútoku.
Obranná formace hraje v linii, přičemž střední obránci velmi dobře anticipovali herní situace a tím výborně konstruktivně odebírali míče a dá se říci, že i toto byl jeden ze základních kamenů úspěchu v tomto utkání. Krajní obránci se stačili vracet do svých prostorů. Zvláště u pravého obránce (Ramos) je obdivuhodné jeho pendlování po celé délce hřiště. Mužstvo prokázalo svoji kvalitu v obranných situacích 1:1, kdy konstruktivním způsobem dokázala odebírat míče soupeřům.
Útočná fáze:
Tato fáze hry je velkou předností mužstva. Kolotoč krátkých, přesných, rychlých přihrávek s flexibilní rotací hráčů ve středu hřiště s uvolněním spoluhráčů buď do křídelních prostorů nebo posunutím míče na hrotové hráče, to bylo charakteristické pro útočnou fázi. Jednotliví hráči všech formací jsou schopni obejít protihráče v situacích 1:1. Málokdy se stávalo, že by Španělé ztratili míč v nevynucené situaci. Do útočné zóny se zapojovalo až 6 hráčů s tím, že obrannou fázi zajišťovali 3 obráni a štítoví záložník (Senna).
Ať již individuální akcí nebo narážečkou byli schopni se dostat do přečíslení, a tak se dostávali do nebezpečných situacích v křídelních prostorách nebo i středem hřiště. Útičná fáze byla proto velmi efektivní. Vyzdvihl bych ještě ofenzivní výpady pravého obránce (Ramos), který se neúnavně nabízel pro přihrávky v pravém krajním prostoru.
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.