Pondělní odpoledne na stránkách web magazínu trenink.com bude patřit druhé části seriálu autora Milana Holuba, který si již pro čtenáře připravil úspěšný článek Americké léto - pro ty, kteří chtějí trénovat mládež v USA.Druhá část nového portálu obsahuje překlad některých kapitol úspěšné knihy holandského trenéra Rinuse Michelse, kterému se pro autoritativní styl vedení a tvrzení "fotbal je válka" přezdívalo Generál.
Dnešní část má název Psychologické a taktické aspekty procesu budování týmu, popisuje čtvrtou kapitolu knihy a navazuje na první článek seriálu s názvem Teambuilding aneb cesta k úspěchu skrz budování týmu.
Pustíte li si na videu záznamy z MS 70 a nebo skvělý holandský tým z MS 74, tak na první pohled uvidíte, že celkové tempo, rychlost a obranný tlak na míč jsou dnes nesrovnatelně vyšší. Zvyšující se nároky na hráče nutí trenéry k hledání cest vedoucích ke zlepšování výkonů jednotlivců a jejich využití pro hru mužstva. Trenéři hlouběji rozkrývají strukturu výkonu jednotlivých hráčů a celého mužstva a hledají cestu jak je posunout na vyšší úroveň.
Budování týmu je většinou pokládáno za psychologický proces a mluví se o něm ve spojení s mentalitou jednotlivých hráčů a celkovým "duchem" týmu. Toto jsou základy umožňující zdokonalování taktiky.Čím lepší je mentalita hráčů, tím větší má kouč šanci přenést taktické požadavky do samotné hry mužstva. Nezbytnou podmínkou je připravenost a ochota hráčů spolupracovat při taktických trénincích a schopnost nacvičovanou taktiku co možná nejúspěšněji realizovat v samotném zápase.
Tato ochota zdaleka není samozřejmá a u jednotlivých hráčů i mužstev se výrazně mění vlivem vnějších i vnitřních faktorů. Kolektivní snaha optimalizovat týmový výkon nesmí vést k potlačení vítězné mentality u jednotlivých hráčů a ti zpětně musí pochopit, že kolektivní uvědomělá součinnost zvyšuje jejich šance na úspěch.
Trenér musí mít vždy na paměti, že zítra nemusí fungovat to, co se osvědčilo včera či dnes. Žádný postup nezaručuje, že bude úspěšný i příště. Každý den se objevují vnější a vnitřní podněty, které ovlivňují vztahy uvnitř mužstva a tím mění celkovou náladu. Po každém nečekaném vítězství či porážce musí trenér sledovat jak se změnil přístup a nálada hráčů a nemůže si prostě říci, že příště udělá všechno stejně jenom proto, že to fungovalo minulý víkend.
Další zlem jsou vnější vlivy. Hned jak se ve sdělovacích prostředcích objeví na veřejnost nepatřící zprávy z kabiny nebo ze zákulisí, tak trenér musí mít oči a uši na stopkách a včas zachytit a usměrnit následné reakce. Stejně tak soukromé problémy hráčů mívají výrazně nežádoucí vliv na jejich působení v rámci celé organizace.
Jiným důležitým vnějším faktorem může být přestupová politika klubu. Zkuste si představit jakou situaci musel zvládat trenér Morten Olsen, když Frank a Ronald de Boerové měli namířeno do Barcelony, ale proti své vůli museli sezónu 1998/99 odehrát v Ajaxu.
Napětí nebo jeho nedostatek má vliv na psychologickou stránku budování týmu. Stejné platí pro příznivý či nepříznivý vývoj zápasu. Každý kouč musí reagovat na vnitřní a vnější faktory ovlivňující naladěnost mužstva. Zvládání těchto vlivů jednou vyžaduje cukr, podruhé bič, ale vždy zásadovost, přímost a poctivost.
Mnozí se domnívají, že práce s psychikou hráčů je synonymem pro "teambuilding", ale stejně tak důležitým aspektem je i zvládnutí taktických požadavků. Všichni trenéři pracují na rozvoji týmové taktiky, ale ne všichni si uvědomují, že se jedná o strukturální proces, při kterém jde o víc než o zvolení taktiky na zápas. Ta je samozřejmě nutná a musí vycházet ze správně zvoleného herního stylu, jehož zvládnutí vyžaduje plánovaný trénink s jasně danými parametry, které jsem rozdělil do tří skupin - organizace, strategie a taktika.
Organizace týmu se věnuje pravidlům podle kterých se řídí jednotlivé role a úkoly v mužstvu, jeho celková struktura a formy organizace. Tato pravidla určují roli a úkoly jednotlivých hráčů při organizaci týmu v zápase. Můžeme je přirovnat k dopravním předpisům, které usměrňují chování jednotlivých účastníků dopravního provozu a jejich vztah k dalším uživatelům silnic. Na hřišti stejně jako za volantem není čas na přemýšlení. Rozhodování musí být rychlé a v rámci pravidel stanovených ku prospěchu celku.
Strategie výstavby týmu zahrnuje soubor pravidel, které popisují způsob jakým tým nebo jednotlivé uskupení hráčů realizuje obrannou, přípravnou a útočnou fázi hry. Zde je potřeba klást důraz na nepřetržitou vzájemnou spolupráci hráčů s ohledem na činnost soupeře a vývoj zápasu.
Teambuilding na poli taktiky zodpovídá otázky typu: jak připravit tým na následující zápas? Jak eliminovat očekávaný herní plán soupeře? Jak důležitý je tento zápas na celkové umístnění v soutěži? Jaké mám možnosti při různém možném vývoji zápasu?
Toto rozdělení do tří kategorií je velice schématické. Ve skutečnosti se tyto tři kategorie různě překrývají, částečně splývají a jedna se mnohdy stává součástí druhé. V následujících kapitolách využiji konkrétních příkladů k přiblížení procesu budování týmu na hřišti a v širších souvislostech.
{moscomment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.