Dnešním článkem na stránkách trenérského portálu fotbalových trenérů www.trenink.com bychom rádi připomněli cestu a následnou reportáž trenéra a spolupracovníka našeho portálu Filipa Toncara do londýnské ho velkoklubu Chelsea FC.
Autor tří příspěvku, v současné době trenér brankářů a asistent trenéra Koubka v prvoligovém klubu FK Mladá Boleslav, přinesl v minulých měsících našim čtenářům čtivou reportáž z jeho týdenního pobytu v Londýně a dvě herní cvičení, které byly zaměřený na finální fázi vedení útočné akce.
Absolvovali jste podobnou stáž v našem nebo zahraničním klubu? Pokud ano, pak rádi vaše poznatky a zkušenosti uveřejníme.
Reportáž: Filip Toncar na týdenní stáži v londýnské Chelsea
"S týmem "Blues" jsem strávil celý jeden týden a byl mi umožněn přístup takřka ke všemu, co se v tréninkovém centru klubu v Cobhamu děje. Tréninkovým procesem "A" týmu počínaje, přes práci mládežnické akademie či veškeré zázemí klubu, a diskusemi s téměř celým trenérským štábem konče," říká trenér Filip Toncar.
Herní cvičení: 3:3 + 3 s centrujícími hráči
"Popisované cvičení 3:3 + 3 s centrujícími hráči zařazuje trenér Carlo Ancelotti jako nácvik náběhů a výberu místa v pokutovém území. Útočící hráči se rozhodují zda povedou akci středem hrací plochy nebo využijí ke spolupráci hráče v křídelních prostorech," řekl k tomuto cvičení Filip Toncar.
Herní cvičení: 2:2 zády k brance
"Průpravné cvičení 2:2 zády k brance zařazoval trenér Carlo Ancelotti jako nácvik řešení soubojového chování v situacích dva na dva. Útočící hráči musí přijmout míč zády k brance soupeře a následně se otočit a prosadit se proti dvojici bránících hráčů," dodal k druhému cvičení autor příspěvku.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.