Magazín fotbalových trenérů trenink.com postupně přinesl dva příspěvky dvojice autorů, kteří se věnovali hře londýnského velkloklubu Arsenal FC, který má nejen obravskou podporu fanoušků, ale i jeho hra je předmětem zájmu řady trenérů. Nejdříve to byl Vladan Pražák se svým čtyřdílným
[1]
[2]
[3]
[4] seriálem Moderejní pojetí fotbalu, o dva roky později pak Ladislav Matras s dvojicí článků
Základní rozestavení + způsoby útoku
Varianty standardních situací.Plzeňský mládežnický trenér Jakub Havránek se zaměřil na hru jednoho z nejefektivněji hrajícího týmu ze Španělska - FC Barcelona. "V první části seriálu jsem se nejprve pokusil o analýzu její hry, ve druhé a dnešní části jsem si pro čtenáře připravil typickou útočnou kombinaci, která je dle mého názoru typická pro její hru a v další třetí části se zaměřím na presink tří hráčů u pokutového území soupeře, říká Jakub Havránek.
Domníváme se, že většina trenérů oceňuje současnou hru FC Barcelona a že dnešní článek jim umožní nahlédnou pod pokličku tohoto ambiciózního celku, případně využít některé segmenty hry, respektive nácviku ve vlastních tréninkových jednotkách.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem tohoto cvičení je útočná kombinace při založení, vedení a zakončování útoku, která je typická pro hru FC Barcelona. Důraz je kladen na odpoutání se jednotlivých hráčů od mety (v utkání od protihráče), přesnost a rychlost jedno dotykových kombinací. Důležitým faktorem cvičení jsou také správná časoprostorová součinnost mezi křídelními hráči a dobře směrované náběhy hráčů do pokutového území.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem je polovina normální hrací plochy
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) 16 hráčů do pole
(b) 1-2 brankáře
- mety rozestavíme podle nákresu
- u každé jsou dva hráči
- kromě hráčů A, B
- zde stačí po jednom hráči
- hráči rozestavíme podle jejich hráčského postu:
(a) hráči A, B = stopeři
(b) hráči C = hráči hrající nalevo (krajní obránce + záložník)
(c) hráči D, E = střední záložníci
(d) hráči F = hráči hrající napravo (krajní obránce + záložník)
(e) hráči G, I = křídelní hráči
(f) hráči H = hrotoví hráči
- cvičení zahajuje hráč A
- přihrává (1) na krajního hráče C
- ten adresuje (2) přihrávku do středu na hráče D
- hráč D si jde pro přihrávku
- přebírá (3) míč směrem k brance
- a posílá (4) nahrávku na hrotového hráč H
- ten prvním dotykem sklepává (5) míč na E
- který míč dále přihrává (6) na křídelního hráče G
- hráč G přebírá (7) míč do pohybu směrem do středu hrací plochy
- v podstatě čeká na tandemový náběh krajního hráče C
- v okamžiku zavolání si o míč hráčem C mu posílá (8) přihrávku do křídla
- hráč C centruje (9) prvním dotykem míč do pokutového území
- kam nabíhají hráči:
(a) hráč E na přední tyč
(b) hráč H na značku pokutového území
(c) hráč I na zadní tyč
- tato trojice hráčů se snaží vstřelit (10) branku
- poté je akce zahájená z pravé strany od hráče B
Varianty:
- zakončení od útočníka je vyžadováno prvním dotykem
- klamné pohyby přes příjmem přihrávky
- nejprve provádět pomalým tempem (zatěžováno v systému O2)
- poté jít s hráči nejen do přesnosti, ale také do rychlosti (zatížení v ATP-CP systému)
Pomůcky:
- 9x mety
- 1x velká branka
- 12x míč
{comment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.