Téma vyváženého energetického příjmu a výdeje patří mezi sportovci k nejdiskutovanějším. Každý člověk se již jistě setkal s pojmy jakými jsou kalorie, joul, BMI a mnohé jiné.

"V tomto článku se pokusím čtenářům kromě vysvětlení známých a ustálených pojmů, také nahlédnout na fyziologii výživy z hlediska mozkové činnosti a na závěr si zkusíme na příkladech ukázat, jak by měl vypadat jídelníček sportovce," říká autor článku David Seidenglanz, trenér mládeže FK Úsov.

Na úvod je dobré vysvětlit, co vlastně člověka nutí potravu přijmout. Tak jako všechny činnosti v lidském těla, tak i řízení příjmu potravy má pod svým patronátem mozek.

Konkrétně se jedná o hypotalamus, kde se nachází dvě důležité jednotky – centrum pro příjem potravy a centrum sytosti. Tato centra reagují na mnohé podněty, podle kterých lze usuzovat na vysoký nebo nízký obsah živin v těle. Jedním z těchto podnětů je například glukóza, která cirkuluje v krvi v určité stálé koncentraci. Snížené množství této látky v těle, tedy příznak nedostatečného přísunu živin do organismu, stimuluje právě centrum pro příjem potravy, což má za následek pocit hladu.

Podobně jako tato základní cukerná živina působí také například aminokyseliny, hormon leptin nebo zvýšení či snížení tělesného tepla. Ptáte se jakým způsobem ovlivňuje příjem potravy teplo? V situaci, kdy má organismus dostatek živin, probíhají v každé buňce určité metabolické pochody, které právě tyto živiny zpracovávají, čím vzniká potřebná energie. Kromě energie většinou ve formě ATP, ovšem, jak již víme z předchozích článků, vzniká také teplo, které tak stimuluje výše uvedená centra. Na mozková centra regulující příjem potravy má ovšem vliv i teplota vnějšího prostředí, která působí obdobně jako teplota vnitřní. Větší chuť k jídlu, proto registrujeme v zimním období než-li v letních parných dnech. Poškození jednoho z těchto center vede k závažným onemocněním tzv. bulimii (zvýšený přísun potravy) nebo anorexii (odmítání potravy).

Aby si člověk mohl určit množství jídla, které může za den přijmout, aniž by chtěl neustále zvyšovat svou hmotnost, je důležité znát obsah pojmu kilojoule. Každá pro člověka stravitelná složka potravy se v lidském těle, respektive v buňkách, přemění na biologickou energii, která je uchovávána ve formě ATP. Je logické, že každá ze tří základních potravinových komponent (cukry, tuky, bílkoviny) poskytne po svém rozštěpení v buňce jiné množství energie. Tuto skutečnost popisuje tzv. fyziologické spalné teplo, což je veličina, která udává kolik energie se uvolní z jednoho gramu dané látky při zpracování v organismu. V tomto ohledu jsou na prvním místě tuky se 39 kilojouly(kJ)/g. Následují cukry a bílkoviny zhruba se stejnou hodnotou 17 kJ/g. Z toho vyplývá, že jedení tučných produktů pokryje energetickou spotřebu daleko nejvíce.

Pro sestavování jídelníčku je důležité vědět, kolik kJ za den naše tělo spotřebuje. Tato hodnota je samozřejmě velmi variabilní a závisí na mnoha okolnostech, ať už věku, pohlaví a v neposlední řadě také na fyzické a psychické zátěži. Celkový energetický výdej, tedy množství energie kterou člověk za den spotřebuje, lze rozdělit do dvou kategorií. První skupinou je tzv. bazální energetická spotřeba, jež v sobě zahrnuje množství energie, kterou člověk musí vynaložit na udržení základních životních funkcí (dýchání, srdeční práce a činnost mozku).

Tento bazální metabolismus tvoří asi 60% celkové energetického denního výdeje, což činí hodnotu kolem 6000 kJ/den. K činnosti, kterou lidské tělo vykonává jako nadstavbu k výše uvedeným bazálním pochodům, je zapotřebí tzv. činnostní energetická spotřeba. Je to tedy energie potřebná k vykonávání určité fyzické i psychické práce. Tak například člověk praktikující sedavé zaměstnání spotřebuje za jeden den celkem 11 000 kJ. Pokud si od této hodnoty odečteme 6000 (bazální metabolismus) dostaneme hodnotu 5000 kJ/den, což ukazuje právě míru činnostní energetické spotřeby. Mnohem více energie spotřebují samozřejmě sportovci, jejichž energetický výdej se může pohybovat až okolo 20 000 kJ/den.

Takovýto výdej energie musí člověk pochopitelně vykompenzovat zvýšeným příjmem potravy. Jednotlivá jídla jsou co do obsahu energie velmi různorodá. Například energetický obsah čtvrtiny pečeného kuřete činí zhruba 1000 kJ, karbanátku 1500 kJ, jablka 400 kJ, půl litru piva asi 1000 kJ. Pro vaši představu lze uvést, že člověk spotřebuje 1000 kJ během 15 minut běhu a asi během 3 hodin chůze.

Výzkumy prokázaly, že tři základní komponenty potravy by měly být v jídelníčku zastoupeny v odlišných hodnotách. Sacharidy by měly krýt naši energetickou potřebu asi z 50 %. Do této kategorie můžeme zařadit brambory, různé luštěniny a také vlákninu, která je obsažena zejména v ovoci a napomáhá procesu trávení ve střevě. Druhá složka potravy, proteiny, by měly zajišťovat asi 20% energie pro organismus. Mezi fyziology je zavedeno tzv. bílkovinné optimum (cca 0,8 g), což vyjadřuje kolik gramů tohoto druhu živiny má tělo přijmout na jeden gram hmotnosti za 24 hodin. Lipidy se podílí na energetickém krytí zhruba 30 %.

Pro stanovení míry obezity, nebo naopak míry hubenosti je zavedena veličina označovaná jako "Body Mass Index" (BMI).

Vzorec pro výpočet: BMI = hmotnost(kg)/výška(m)2

Pokud je výsledek tohoto testu v rozmezí od 20 do 25, pak je tělesná hmotnost daného člověka přiměřená. Výsledek nad úrovní 25 je považován za nadváhu. S obezitou se setkáváme u lidí, jejichž BMI překročil hranici 30. Tento fakt je způsoben trvalým převládáním příjmu energie nad jejím výdejem, laicky řečeno, člověk se přejídá.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. na autora článku.

Tipy redakce

Zlomeniny (1.část)
Všechny zlomeniny vyžadují šetrné zacházení, abychom nevhodným pohybem nezpůsobili další poranění okolních krevních cév a orgánů. Sílu, která způsobuje zlomeniny můžeme rozdělit na sílu působící přímo a na sílu působící na kost nepřímo.

Zlomeniny (2.část)
Ke zlomeninám horní končetiny řadíme zlomeniny klíční kosti, zlomeniny pažní kosti, kosti vřetenní a loketní, zlomeniny zápěstních i záprstních kůstek a prstů. Horní končetina je součástí pletence pažního, k němuž náleží kromě vyjmenovaných kostí horní končetiny ještě lopatka a klíční kost.



{comment}