V prvním díle našeho seriálu, který se snaží rozluštit příčiny úmrtí sportovců, jsme se zaměřili na popis hypertrofické kardiomyopatie, tedy choroby, která figuruje na pomyslném žebříčku příčin náhlých úmrtí ve sportu na prvním místě.

V dnešním článku, který je druhou částí seriálu, si popíšeme další nemoci, byť již méně časté, které mohou taktéž tuto nešťastnou událost vyvolat.

"Pro úvedení do problematiky srdečních chorob a postižení by bylo vhodné popsat základní rozdíl mezi srdcem sportovce a člověka praktikujícího sedavý způsob života. Pravidelně trénující jedinec má oproti nesportovci značně ztluštěnou srdeční stěnu, konkrétně druhou ze tří srdečních vrstev. Touto vrstvou je myokard, neboli srdeční svalovina," říká trenér FK Úsov David Seidenglanz.

Základní funkcí myokardu, jakožto každého svalu v těle, je vyvinout určitou sílu, která v tomto daném případě zajistí vypuzení krve ze srdce během systolické fáze. Jelikož sportovec při pravidelném tréninku potřebuje ke svalům dostat větší množství krve, tak aby bylo pokryto jejich zásobení kyslíkem a živinami, srdce se na tuto změnu adaptuje právě rozšířením myokardiální vrstvy. Existuje tu samozřejmě paralela i s příčně pruhovanými kosterními svaly – po pravidelném zatěžování bicepsu i tento sval zmohutní.

Druhou změnou charakteristickou pro srdce sportovce je kromě srdeční hypertrofie (ztluštění), také snížení tepové frekvence. Trénovaná osoba se tedy v konečném důsledku liší od nesportovce vyšším objemem krve, který je při jednom srdečním stahu ze srdce vypuzen a zároveň i tím, že těchto srdečních stahů je za jednu minutu méně (má menší tepovou frekvenci). Tento stav je velmi účelný, protože srdce je mnohem méně zatěžováno – méně často se kontrahuje a tím spotřebuje méně kyslíku.

V prvním díle o náhlých úmrtích ve sportu padla řeč na hypertrofickou kardiomyopatii. Existuje ovšem mnohem více příčin těchto fatálních stavů. Jednou z nich je tzv. myokarditida, neboli zánět srdečního svalu. Podle statistik je tato choroba zodpovědná za 5% náhlých úmrtí mezi sportovci.

Myokarditida postihuje zejména děti a mladé jedince a její výhodou je, že se většinou vyhojí bez následků. Příčin této nemoci je celá řada, ať již infekční agens (chlamydia pneumonie, borrelia burgdorferi), nebo také poléková přecitlivělost, revmatická horečka proběhnuvší v dětství a mnohé jiné. Velmi často přichází myokarditida po proběhlé infekci horních cest dýchacích. Při pitvě má srdce postiženou touto chorobou do značné míry charakteristický vzhled. Srdce je zvětšené a má kulovitý tvar. Jak již bylo naznačeno, myokarditida může probíhat buď jako lehké, téměř asymptomatické onemocnění, ovšem mnohdy se u pacienta objeví těžkými následky končící srdeční arytmie. Podobně jako u hypertrofické kardiomyopatie tak sportovec zmírá na srdeční zástavu vlivem komorové fibrilace. Myokarditidu lze diagnostikovat na EKG záznamu.

Dalšími chorobami, které mohou postihnout sportující jedince a způsobit jim velmi nebezpečné komplikace jsou například: anomálie věnčitých tepen, prolaps mitrální chlopně, ale také bronchiální astma. Prolaps mitrální chlopně je onemocnění, které, jak již název napovídá, je charakterizované patologicky změněnou mitrální chlopní. Tato chlopeň má funkční význam v proudění krve mezi levou síní a levou komorou. Při tomto vrozeném defektu pojivové tkáně, dochází k chlopenní nedomykavosti. Chlopeň je v důsledku abnormálního pojiva "vytahaná" a při vypuzení krve z levé komory do systémového oběhu dochází vlivem neúplného uzavření prostor mezi levou komorou a levou síní k návratu (regurgitaci) krve do levé síně. Z čehož plyne, že srdce při svém stahu vypudí menší množství krve a tím vázne zásobení svalů.

Mezi veřejností je velmi známé onemocnění nazývající se astma bronchiale. Sportovec při vrcholové zátěži za jednu minutu přečerpá asi 200 litrů vzduchu. Tento vzduch může mít pro astma velmi „příznivé vlastnosti“, může být chladný, suchý, nebo může obsahovat různé zplodiny nebo pyly, což vznik astmatu u sportovců potencuje.

Při zvýšené fyzické zátěži se u predisponovaných jedinců dostaví tzv. bronchospazmus, neboli zúžení dolních cest dýchacích. Postižený člověk je velmi dušný, potíže mu činí především výdech, pociťuje tlak na hrudi a často také kašle. Tato situace se dá zvládnout podáním antihistaminik, tedy léků které by měl každý astmatik nosit u sebe a v případě dostavení se akutní ataky tyto léky aplikovat.

Tyto medikamenty lze také podat i 15 minut před začátkem fyzické zátěže, což by následně mělo projevy astmatu potlačit. U profesionálních sportovců však léčba bývá velmi komplikovaná vlivem velmi přísných antidopingových kontrol. Mezi astmatiky patří řada vynikajících sportovců, jakými jsou Roman Šebrle, Jaromír Jágr nebo Lukáš Bauer. Nelze tedy říci, že astma ovlivní kvalitu sportovního výkonu.



{comment}