Cílem trenérů i sportovních manažerů je dosahovat se svými svěřenci maximálních možných sportovních výsledků, bohužel mnohdy však za každou cenu, bez ohledu na zdraví hráčů. Často také s rizikem případného zranění, úrazů vyplývajících z riskantních pokynů nebo taktiky a současně přetížení sportovců.Kolektiv autorů pod vedením lékaře MUDr. Jaroslava Pilného, Ph.D. se v knize Prevence úrazů pro sportovce (taping), kterou vydala v roce 2007 Grada Publishing, pokusil popsat nejčastější úrazy vznikající při sportu, jejich typické příznaky, návod jak postupovat při ošetření na sportovišti během tréninkové jednotky nebo soutěžního utkání.
Kniha je určena jak začínajícím trenérům, tak zkušeným koučům, kteří chtějí u svých svěřenců předcházet úrazům a přetížení především končetin a současně dosahovat slušných výsledků.
Největší chybu, které se trenéři dopouštějí je, že podcení počáteční poškození (zranění), často neberou ohled na subjektivní pocity hráče, nutí sportovce překonat bolest a pokračovat ve sportovní činnosti v utkání nebo tréninkovém procesu.
Další problém nastává tehdy, když ve výsledkové nouzi nutí trenér nedoléčeného hráče nastoupit do utkání nebo tréninkové jednotky, obvykle pak dochází k přechodu do chronického stavu zranění.
První dojem
Přestože se nejedná o nikterak objemnou knihu, má něco málo přes sto stran, tak její uspořádání je naprosto logické, navazující a srozumitelné. Kniha provede čtenáře-trenéra od vysvětlení základních pojmů, přes příčiny vzniku úrazu a vlastní popis konkrétních úrazů až po praktickou ukázku tapingu a regeneraci po zraněních.
Kniha je doplněna o řadu černobílých fotografií, srozumitelně a přehledné náčrty a třeba také, ale při orientaci v knize důležité piktogramy.
Rozdělení knihy (obsah)Vedle Úvodu knihy a Slovníčku pojmů, který hned na začátku knihy dá čtenářům terminologický základ pro pochopení některých výrazů v knize jako supinace nebo dorzálně, je publikace rozdělená na osm kapitol, které jsou zaměřené spíše na praktický, použitelný popis a vysvětlení než na nezáživnou teorii.
Svým způsobem se tomuto popisu vymyká kapitola Příčiny vzniku úrazu ve které je popsáno šest základních příčin (osobní vlastnosti sportovce, vliv druhé osoby, technické vybavení, ...) vzniku úrazu, které v reálném životě nestojí samostatně, ale prolínají se.
Následující tři kapitoly věnované popisu úrazů, které jsou rozdělené podle místa na lidském těle na hlavu a krční páteř, horní končetiny a dolní končetiny. V případě horních končetin je pozornost zaměřena na ruku, zápěstní kloub, předloktí, loket, oblast paže, oblast ramenního kloubu. U horních končetin pak na oblast nohy, hlezeního kloubu, achillovy šlachy, bérce, kosti holenní, kolenní klub a oblast stehna.
Tyto jednotlivé podkategorie, respektive konkrétní úrazy těchto partií jsou nejdříve popsány, přiložena je fotografie, v některých případech kreslený obrázek ze kterého je patrná anatomie tělesné partie. Následuje výčet jednotlivých problémů, které podle autorů nastávají nejčastěji, jsou popsány příznaky a doporučena je vhodná léčba.
Zlomeniny jsou obvykle doplněny i o rentgenový snímek.
V kapitole Taping - prevence úrazu se autoři věnují metodě ve které se k fixaci kloubů a svalových skupin používají látkové materiály (pevné a elastické pásky, lepidla, podkladové materiály.) Tato metoda se u zdravých hráčů používá v případě těžkého terénu nebo při krátkém intervalu mezi zápasy nebo tréninkovými jednotkami. Další možnost použití je po předchozích úrazech k odlehčení exponovaných partiích.
Tuto metodu lze využít jako léčebnou, například v případě fixace prstu, případně jako rehabilitační metodu.
Kapitola, respektive každý jednotlivý taping tělesné partie, je doplněn o nákresy postupu jak taping provádět, obvykle se jedná o 3-7 obrázků, které případného zájemce krok po kroku vedou a názorně předvádějí správný postup.
V kapitole Únava - nejvýznamnější faktor vzniku úrazu rozebírají, popisují a vysvětlují autoři knihy jednotlivé stavy, hráčů jako pocit únavy, vyčerpání, přepětí nebo přetrénování, respektive navrhují optimální postup léčby.
Poslední dvě kapitoly jsou v prvním případě věnovaný velice ve zkratce způsobům regenerace ve sportu, v druhém případě pak je závěrečná, velice povedená kapitola, věnována základům rehabilitace po úrazech končetin. Celá kapitola je doplněna o fotografické ukázky správných postupů.
Závěr
Kniha, která nemá na českém trhu konkurenci, je přes svůj nevelký rozsah a snad možná právě proto velice čtivá, srozumitelně vysvětlující, informace podává tak, že jim rozumí i čtenáři, kteří nejsou v této oblasti odborníky.
Velice dobré je i celé zpracování. Text je doplněný o fotografie postižených partií a postupy jak rehabilitovat, zcela speciální kapitolou jsou nákresy tapingu, které jsou na první pokus použitelné.
Zajímavostí pak jsou varovné rentgenové snímky, které snad některé trenéry alespoň donutí zamyslet se, jak přistupovat k hráčům po zraněních, jaké dávky jim ordinovat a jak se rozhodnout při případné uspíšeném návratu do sportovního procesu.
Ani cena necelých sto dvaceti korun, za kterou se dá tato úzkoprofilová publikace pořídit, není důvodem, proč si tuto knihu nepořídit, neprostudovat a zařadit do svého archivu a při případných pochybnostech do ní nakouknout.
Knihu k recenzi pro portál trenink.com za nakladatelství Grada Publising laskavě poskytla RNDr. Ivana Kočí
{comment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.