Sdílejte:
Odpolední článek na stránkách trenérského fotbalového portálu trenink.com je od trenéra a editora Jiřího Formánka, jedná se o druhou variantu
[1]
cvičení ve kterém je cílem především správné načasování finální přihrávky a adresný centr na hráče v pokutovém území, kde útočící hráči vytvoří situaci 2+2:2. Herní cvičení určené pro pět ofenzivních hráčů a dva obránce má název Křídelní příčné narážečky s centrem (2.část), cílem je naučit hráče po sérii krátkých přihrávek-narážeček na jeden dotek správně načasovat finální přihrávku do křídelního prostoru a prosadit se v pokutovém území v situaci dva na dva s dvěma hráči za hranou pokutového území.
Cvičení je určeno pro mládežnickou věkovou kategorii starších hráčů a dorostenců, do svého tréninku ho mohou zařadit i týmy dospělých. Obvykle ho zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky.
Cíl herního cvičení:Cílem dnešního herního cvičení je při, respektive po sérii krátkých přihrávek (narážeček) na jeden dotek v křídelním prostoru správně načasovat finální přihrávku do křídelního prostoru a z těchto prostor odcentrovat do pokutového území, kde zakončující hráči řeší pro ně početně výhodnou situaci 2+2 proti dvojici obránců v pokutovém území. Od nabíhajících hráčů je vyžadované pokrytí celého prostoru před brankou.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem cvičení je necelá polovina normální hrací plochy
- cvičení je určeno pro:
(a) 1-2 brankáře chytající v brance
(b) 2-4 obránce bránící v prostoru pokutového území
(c) 5-15 útočících hráčů
- minimální počet hráčů pro toto cvičení je 7
- hráči jsou rozestavení podle diagramu
- akci zahajuje hráč A, který má míč
- hráč A přihrává (1) na hráče B
- okamžitě po odehrání hráč A obloukem nabíhá do levého prostoru na odražený míč
- hráč B prvním dotykem dává (2) na hráče C
- hráč B jde za přihrávkou na 2-3 metry
- hráč C posouvá (3) na hráče D
- po odehrání míče hráč C obloukem nabíhá na první tyč
- hráč D prvním dotykem sráží (4) zpět na hráče B
- hráč D po narážečce nabíhá do křídelního prostoru
- hráč B dává kolmou přihrávku (5) na hráče E
- po kolmé přihrávce hráč B nabíhá na zadní tyč
- hráč E dává finální přihrávku (6) do křídelního prostoru
- na nabíhajícího hráče D
- hráč E se přesouvá do pravého prostoru na odražený míč
- hráč D krátce vede míč (7) a připravuje si pozici na centr
- hráč D centruje (8) na hráče v pokutovém území:
(a) hráče B, který nabíhá na zadní tyč
(b) hráče C, který nabíhá na přední tyč
(c) hráč E okamžitě po finální přihrávce obsazuje pravý prostor pro případný vyražený míč
(d) hráč A okamžitě obsazuje levý prostor pro případný vyražený míč
- v prostoru pokutového území se pohybují dva obránci (O+O)
- kteří obsazují nabíhající hráče
- po skončení akce se obdobná akce opakuje na druhé straně
- hráči se střídají v jednotlivých pozicích
Varianty:
- útočící hráči smí zakončit pouze prvním dotykem
- v prostoru pokutového území se pohybují tři obránci současně, situace 2+2:3
- hráč z křídelního prostoru centruje prvním dotykem
- brankář míč při centru na něj nechytá, ale boxuje do prostoru před pokutové území
- jednotlivé strany cvičení soutěží o větší počet vstřelených branek
- cvičení probíhá pouze z jedné strany
Pomůcky:
- 1x velká branka (přenosná)
- 10x míč
- rozlišovací trika
- 5x mety (kuželky, kloboučky)
Zařazujete do podobných cvičení bránící hráče? Diskusní fórum
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.