Poslední den tohoto pracovního týdne patří článku autora a trenéra Jiřího Formánka, který navazuje na šest dílu
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
svého seriálu, jež vycházel v polovině minulého roku. Dnešní cvičení je zaměřeno na řešení soubojových situací dva na dva, tři na dva. Celý seriál je určen především mládežnickým trenérům a týmům.Na stránkách trenérského portálu trenink.com pak dnešní článek nese název Souboj 2:2+2 s narážečkou nebo kličkou a popisuje základní herní cvičení, kde je možné nechat hráče rozhodovat jaké řešení situace dva na dva a tři na dva je správné a zda ve výsledku bude také úspěšné i v simulovaných herních podmínkách.
Cvičení je určeno především pro mládežnické týmy, kde je doporučeno toto cvičení aplikovat již od kategorie přípravek, přes žákovské týmy, až po mužstva dorostenců. Jako zpestření tréninkového procesu lze zařadit u mužů nebo žen.
Cíl herního cvičení: Cílem herního cvičení je naučit hráče, jak se chovat, jak řešit a jak se správně rozhodnout v soubojích dva na dva (2:2), tři na dva (3:2) a čtyři na dva (4:2). Jaké zvolit řešení konkrétní situace, zda se rozhodnout pro kličku, fintu, obhození nebo naopak kdy si pomoci jednoduchou narážečkou se spoluhráčem. Cvičení vede hráče k samostatnému rozhodování a hned hráčům dává zpětnou vazbu, zda situaci správně vyhodnotili správné a vybrané řešení bylo úspěšné. Od bránících hráčů je vyžadováno konstruktivní odebrání míče a přesná rozehrávka
Popis herního cvičení:
- herním prostorem je obdélník o rozměrech 15x20 metrů
- na jedné kratší straně je koncová zóna hluboká 0,5-1,5 metru
- na druhé kratší straně pak ve středu malá branka 1-2 metry
- cvičení je určeno pro sedm hráčů
- pět jich aktivně pracuje, dva spolupracují při narážení
- hráči jsou rozestavení posle diagramu:
(a) pět hráčů dvou týmu (A,B):(K,L,M) uvnitř hrací plochy
(b) dva zbývající hráči (C,D) každý na jedné z delších stran plochy
- jedná z narážejících hráčů (C,D) má míč
- a vždy zahajuje akci přihrávkou na jednoho z dvojice hráčů
- hráči s míčem mají za úkol úspěšné vyřešit souboj:
(a) dva na dva (2:2)
(b) tři na dva (3:2)
- a zašlápnout míč v koncové zóně soupeře
- dosáhnout toho může:
(a) kličkou, fintou nebo obhozením soupeře
(b) narážečkou s libovolným hráčem na delší straně hřiště
(c) spolupráci s druhým středovým hráčem
- narážející hráči mají počet doteků omezený na jeden
- a nemohou si mezi sebou nahrát
- bránící hráči se zajišťují a vytlačují soupeře do nevýhodné pozice
- snaží se odebrat konstruktivně soupeři míč
- a akci zakončit přihrávkou skrz malou branku
- tři hráči nespolupracují s nahrávači na obvodu
- po stanoveném počtu soubojových situací dochází k rotaci hráčů
Varianty:
- rozměry hrací plochy lze změnit:
(a) na 12x18 metrů
(b) na 18x25 metrů
- akci zahajuje jeden z hráčů bránící trojice
- hráči nemusí míč v koncové zóně zašlapovat, stačí míč převést přes koncovou čáru
- mezi sebou si mohou nahrát i narážeči
- i trojice hráčů po zisku míče musí míč v brance zašlápnout
{hidefrom=Public} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
- hráči s míčem mají na vyřešení souboje omezený časový limit
- hráči s míčem si počítají počet úspěšných vyřešení situace
- hráč s míčem si počítá počet po sobě následujících úspěšných soubojů
Pomůcky:
- 6x mety (kužely, kloboučky)
- 6x míč
- 7x rozlišovací trika (2 barvy 4:3)
{/hidefrom}
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.