V prvním díle seriálu bylo řečeno, že cvičení tři na tři jsou považována za podstatná pro natrénování držení miče a pohybu bez míče (týmová hra). Z tohoto důvodu považují za velmi důležité věnovat určitou část tréninkového času činnostem, diky kterým si hráči navyknou utočit a vybíhat do prostoru a pohybovat se bez míče podle momentální situace situace na hřiští. "Během tréninků je tudíž velmi potřebné klást dostatečný důraz na tento aktivní přístup a vštěpovat hráčům příslušné technické a taktické znalosti," říká trenér Alessandro Moreni.
Druhý díl hovoří o tom, že držení míče je koordinovaná akce do které je zapojeno více hráčů, kteří díky přesnému rozestavení na hřišti, správné pohyblivosti a neustálému uvolnování dokáží udržet a přihrávat si vzájemně míč. Takže je nutné zajistit stálý pohyb uvnitř prázdných prostor, aby bylo co nejlépe využito herní plochy a poskytnuta správná podpora spoluhráči, který drží míč, aby měl k dispozici co největší počet možných voleb přihrávky.
Na stránkách trenérského portálu www.trenink.com již dřive byl také publikován souhrnný článek, který popisoval Mikrosituace a herní situace 3:3. Seriál článků je určen především pro mládežnické trenéry přípravek a žáků a dnešní část je věnována praktickým ukázkám cvičení 3:3.
Cvičení
Cvičení mohou být prováděna na více hřištích v prostoru poloviny nebo celého hřiště. Nebo na jediném čtverci/obdélníku se střídáním jednotlivých hráčů či družstev.
Rozměry herních polí (obvykle 40x30 metrů), doba trvání herních bloků, počet doteků, které mají hráč a družstvo k dispozici, se mohou měnit podle technicko-taktických a kondičních potřeb, kterých chce trenér při daném tréninku dosáhnout.
Cvičení tři na tři + tři na tři na dvou sousedících herních polích
Hráči, kteří se utkávají v sestavě 3 na 3 na herních polích A a B, se musí na znamení trenéra co nejrychleji přemístit z jednoho herního pole do druhého a tam pokračovat ve hře. Toto cvičení je velmi přínosné, protože nabízí nepřetržité přizpůsobování změnám. Trenér může jako znamení k výměně hřiště používat dohodnuté gesto (například zvednutí paže) a zvyšovat tak nároky na přehled o hře u jednotlivých hráčů.
Hlavní cíl: kolektivní taktika a individuální taktika/technika při držení míče a při nedržení míče
Cíl fáze, kdy je hráč v držení míče: snazší držení míče, pohyb bez míče.
Cíle fáze, kdy není hráč v držení míče: znovuzískání míče.
Cvičení 3 na 3 s brankami bez zvláštních pravidel
Hlavní cíl: kolektivní taktika a individuální taktika/technika při držení míče a při nedržení míče
Cíl fáze, kdy je hráč v držení míče: snazší držení míče, pohyb bez míče, negativní přechod (držení-nedržení míče)
Cíle fáze, kdy není hráč v držení míče: znovuzískání míče, bráněni branky, pozitivní přechod (nedržení – držení míče)
Cvičení 3 na 3 plus brankáři, na dvou přilehlých herních polích
Hráči, kteří se utkávají v sestavě 3 na 3 na herních polích A a B, se musí na znamení trenera co nejrychleji přemístit z jednoho herního pole do druhého a tam pokračovat ve hře. Toto cvičení je velmi přínosné, protože nabízí nepředvídatelné a neustálé změny postavení a situací, což vyžaduje od hráčů nepřetržité přizpůsobování změnám. Trenér může jako znamení k výměně hřiště používat dohodnuté gesto (například zvednutí paže) a zvyšovat tak nároky na přehled o hře u jednotlivých hráčů.
Hlavní cíl: kolektivní taktika a individuální taktika/technika při držení míče a při nedržení míče
Cíl fáze, kdy je hráč v držení míče: snazší držení míče, pohyb bez míče, negativní přechod (držení-nedržení míče)
Cíle fáze, kdy není hráč v držení míče: znovuzískání míče, bráněni branky, pozitivní přechod (nedržení – držení míče)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.