"Není moc cvičení na které by se hráči tešili více a neznám moc hráč, kteří by po tréninku nezůstali po tréninku a nezahráli si bago," říká Jiří Formánek.
Autorem dnešního cvičení je trenér Jakub Havránek, který ho pojmenoval Herní cvičení: Bago 4:1 se dvěma míči. Vedle toho, že cvičení je pro hráče zábavné, tak je efektivním cvičením na rozvoj rychlosti reakce a schopnosti hráčů hrát míč prvním dotykem.
Cvičení je vhodné do úvodní nebo průpravné části tréninkové jednotky, cvičení je vhodné i jako součást pozápasového tréninku, tak do tréninku, který je zaměřen na přesnost přihrávek a spolupráci.
Cíl herního cvičení:
Cílem dnešního herního cvičení je rychlost reakce, jak hráčů útočících, tak hráče obránce. Cvičením také rozvíjíme kvalitu prvního dotyku s míčem (převzetí) a přesnost přihrávek. Z kondičního hlediska stimulujeme výše zmíněnou reakci, ale třeba také rychlost se změnou směru.
Popis herního cvičení:
- cvičení je určeno pro 5 hráčů bez určení postů
- z met vytvoříme čtverec 10x10 m (12x12 m)
- podle technické úrovně hráčů
- hráči na obvodu čtverce mají dva míče - útočníci
- hráč uprostřed nemá žádný - obránce
- cílem útočníků je co nejčastěji si přihrát míč mezi sebou s oběma míči
- cílem obránce je zisk jednoho míče
- pokud se mu to podaří mění si svoji roli s útočníkem, který zkazil útočnou akci
- takto cvičení probíhá neustále dokola
Varianty:
- u mladších věkových kategorií hrajeme toto bago rukama
- pozor na dlouhý IZ hráče uvnitř
- po max. 90 sec. popřípadě obránce vyměníme sami
- soutěžíme mezi sebou o nejlepší útočníky – ti, kteří si přihrají nejvíce přihrávek
Pomůcky:
- 4x mety
- 2x míč (pro 5 hráčů)
- 1x rozlišovací triko
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.