Pondělní odpolední článek na stránkách fotbalového trenérského portálu trenink.com je z archivu trenéra Jiřího Formánka, který se na těchto stránkách naposledy prezentoval cvičením s názvem 3+1:2 s nahravači a třemi míči, které bylo zaměřeno techniku, ovládání míče a schopnost rychle se rozhodovat.Dnešní herní cvičení má název Nácvik mikrosituací 1:1+3:2 s nahravači a je zaměřeno především na schopnost hráčů řešit mikrosituace popsané v názvu v bezprostřední blízkosti branky, rozhodovat se a využít ke kombinaci spoluhráče, kteří mají v konkrétní situaci lepší poziční postavení.
Obvykle se toto cvičení zařazuje do hlavní části tréninkové jednotky, obvykle je organizováno buď intervalovou metodou nebo počtem odehraných míčů. Je třeba dbát na maximální interval zatížení, protože cvičení je kondičně náročné.
Cíl herního cvičení: Cílem dnešního herního cvičení je naučit hráče umět se chovat a úspěšně řešit mikrosituace jeden na jednoho, tři na dva, dva na jednoho (1:1,3:2,2:1) na malém prostoru v bezprostřední blízkosti branky. Spolupracovat v těchto situacích s lépe postavenými spoluhráči a využít je ke kombinaci a naučit se prosadit v početně a situačně nevýhodných postaveních.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem cvičení je čtverec přibližně 30x35 metrů
- nejvhodnějším prostorem je vyznačené a prodloužené pokutotvé území
- hřiště je rozděleno na dvě stejně velké části
- k cvičení jsou zapotřebí tři branky:
(a) na jedné základní čáře velká (přenosná branka) (B1)
(b) na druhé základní čáře na každé straně malá branka (B2+B3)
- cvičení je určeno pro 11 hráčů do pole a brankáře
- hráči jsou rozdělení v poměru 6:5 (zelení:červení)
(a) brankář (modrý) chytá v brance (B1)
(b) na polovině u branky jsou hráči v poměru 1:1 (A:Q)
(c) na druhé polovině hráči v poměru 2:3 (B+C:R+S+T)
(d) nahravači (F+G) každý na jedné straně druhé poloviny
(e) střídající hráči (M:N) za velkou brankou (B1)
- brankář má v brance (B1) k dispozici dostatek míčů
- cvičení zahajuje brankář přihrávkou na hráče A
- hráč A se snaží vyřešit situaci 1:1
- úkolem A je přihrát na druhou polovinu jednomu ze spoluhráčů (B+C)
- bránící hráč Q má za úkol napadat hráče A
- po případném zisku míče se Q snaží zakončit na branku (B1)
- pak následuje opět rozehrávka od brankáře na A
- při přihrávce na druhou polovinu se snaží (zelení) hráči (B+C) řešit situaci 2:3
- úkolem hráčů B+C je vstřelit branku do jedné z branek (B2 nebo B3)
- tuto situaci mohou vyřešit po převzetí přihrávky:
(a) individuální akcí
(b) individuální akcí s využitím nahravačů (F+G) - pouze 1 dotek
(c) kombinací a spoluprácí pouze uvnitř hrací plochy hráčů (B+C)
(d) kombinací hráčů (B+C) s využitím nahravačů (F+G) - pouze 1 dotek
(e) ke kombinaci mohou hráči (B+C) využít i hráče A
- po dosažení branky do (B2+B3) akci zahajuje brankář
- po zisku míče hráči (R+S+T) se snaží o přihrávku na druhou polovinu na Q
- Q opět řeší situaci 1:1 a zakončuje
- cvičení provádíme na časový interval nebo počet brankářem rozehraných míčů
Varianty:
- týmy soutěží o počet vstřelených branek
- v brance se mění brankáři, kteří soutěží o počet obdržených branek
- hráči (R+S+T) mají počet doteků omezen na (2,3)
- přihrávka od A může směřovat i na nahravače (F+G)
{hidefrom=Public} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
- brankář akci zahajuje:
(a) přihrávkou po zemi
(b) výhozem z ruky
- hráč A se musí pokusit o přihrávku na druhou polovinu do časového limitu
- jeden z hráčů (R+S+T) po přihrávce na Q do doplňuje a řeší situaci 2:1
- hráč A po přihrávce na jednoho z (B+C) je doplňuje a řeší situaci 3:3
{/hidefrom} Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.