Trenér Jakub Havránek, který převzal ve svém klubu po třetím kole první tým staršího dorostu, si na úterní dopoledne pro čtenáře trenérského portálu trenink.com druhou část článku, ve které čtenáře upozorní o důležitosti nácviku útočné fáze hry nejen podle předem připravených schémat, ale především s variabilním řešením vycházejícím od hráčů. Vychozím rozestavením je v tomto případě 4:4:2.Druhá část článku s názvem Variabilita v útočných akcí, která přímo navazuje na úvodní část, je zaměřena na založení, vedení a zakončení útočné herní situace s důrazem na variabilní řešení této fáze hry. U svěřenců rozvíjíme "herní inteligenci", tvořivost při řešení těchto situací a schopnost odchýlit se od naučených a zažitých vzorců.
Nácvik řešení útočné fáze zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky, obvykle v druhé polovině týdenního tréninkového mikrocyklu. Podobný nácvik je vhodné zařazovat nejen u dospělé kategorie, ale i u mládežnických týmů.
Cíl cvičení:
Cílem tohoto cvičení není prezentace jednoho cvičení - řešení herní situace na založení, vedení a zakončení útočné fáze, ale pouze ukázka, jak lze zorganizovat cvičení, kde všechny úseky děje utkání si určují sami hráči. Tím u hráčů pěstujeme herní inteligenci a jejich tvořivost. Samozřejmě nacvičujeme a zdokonalujeme všechny prvky herního výkonu s důrazem na jednotlivé herní posty. Trenér při tomto cvičení zastává funkci jakéhosi odborného poradce a svým svěřencům předkládá pouze modelové řešení.
Popis organizace cvičení:
- herním prostorem cvičení je celá hrací plocha
- cvičení je určeno pro:
(a) 12 hráčů do pole
(b) 1-2 brankáře
- hráče rozmístíme dle jejich postů:
(a) stopeři v pozicích "A" + "B"
(b) krajní obránci a záložníci v pozicích "C" + "D"
(c) střední defenzivní záložníci v pozici "E"
(d) střední ofenzivní záložníci v pozicích "F" + "G"
(e) hrotový hráči v pozicích "H" + "I"
(f) brankář v brance
- kužely a praporky rozestavíme stejně jako na obrázku
- střední defenzivní záložníci E mají každý míč
- zbytek míčů je u trenéra (druhého brankáře)
- průběh jednotlivých akcí určují sami hráči
Modelové řešení č. (1)
Modelové řešení č. (2)
- útočnou fázi rozehrává (1) trenér přihrávkou na A
- hráč A přihrává (2) na krajního hráče D
- ten si jde proti přihrávce
- zpracovává míč a posílá (3) diagonální pas na nabíhajícího hráče C
- hráč C si nabíhá podél postranní čáry
- přihrává (4) z druhého dotyku přihrávku do běhu na F
- F sbíhá ze středu hřiště do křídelního prostoru
- míč přebírá, krátce jej vede (5)
- a poté centruje (6a, 6b) do šestnáctky
- hráči H a I nabíhají a zakončují (7a, 7b)
- po zakončení startuje hráč E a po vedení (8) míče střílí (9) ze střední vzdálenosti na branku
Modelové řešení č. (3)
- útočnou fázi rozehrává (1) trenér přihrávkou na A
- hráč A přihrává (2) na krajního hráče D
- D sklepává (3) míč na 1, 2 dotyky na hráče B
- ten posílá (4) diagonální pas na hráče C
- hráč C navádí (5) míč na praporek
- provádí narážečku (6, 7) s hráčem F kolem praporku
- zavádí (8) míč do křídla a poté centruje (9a, 9b) na nabíhající hráče do šestnáctky
- hráči H a I nabíhají a zakončují (10a, 10b)
- po zakončení startuje hráč E a po vedení (11) míče střílí (12) ze střední vzdálenosti na branku
Poznámka:
Toto jsou pouze první (druhé a třetí bude následovat v druhém díle článku) příklad řešení modelových akcí, které může trenér předkládat svým svěřencům. Každý trenér jistě vymyslí spoustu dalších řešení, jenž se při utkáních vyskytují. Samozřejmě, že i základní rozestavění hráčů může být jiné, například podle toho jakým systémem družstvo hraje.
Pomůcky:
- 15x míč
- 10x mety (kuželky, kloboučky)
- 2x zapichovací tyče
- 1x velká branka (přenosná)
- rozlišovací trika
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.