V tomto článku s názvem Použití cvičení tři na tři nabízí jeho autor, italský trenér trvale žijící v ČR Alessandro Moreni, řadu praktických cvičení, ve kterých jsou proti sobě postavena dvě trojčlenná družstva, tak aby při tréninkových zápasech zlepšily určité kondiční a technicko-taktické cíle podle požadavků trenéra.Cvičení tři na tři spolu se souvisejícími přizpůsobeními jsou považována za velmi důležitá, jak jako technika sloužící jako připrava a trénink na kolektivní hru, jejiž podstata spočívá v držení míče a v pohybu bez míče, tak i jako přípravná technika umožňující průběžné zdokonalování neverbální komunikace v rámci družstva, všestranně podporují vytváření a vyhledávání spolupráce a aktivují mentalitu zaměřenou na týmovou hru, chápanou ve smyslu neomezené výměny rolí jednotlivých hráčů.
Na stránkách trenérského portálu www.trenink.com již dřive byl také publikován souhrnný článek, který popisoval Mikrosituace a herní situace 3:3. Dnešní cvičení je určeno především pro mládežnické trenéry přípravek a žáků.
Výhody a přínosy cvičení tři na tři
Výhody tohoto druhu cvičení spatřujeme v:
- neustálá volba mezi dvěma možnostmi přihrávky
- nepřetržité udržování pozornosti a účasti všech tří hráčů
- nepřetržitá spolupráce mezi třemi hráči, aniž by bylo nutno vymezit role a strategie pro dosažení vzájemné spolupráce.
Jiné tréninkové metody nenabízejí výše uvedené výhody, zmiňme například:
- hra 1 na 1 je tréninkovou metodou změřenou pouze na individuální taktiku
- hra 2 na 2 tj. hra ve dvojicích, ma zcela odlšné taktické charakteristiky než hra ve skupině (postrádá tudiž například výhodu volby mezi dvěma možnými přihrávkami)
- hra 4 na 4, 5 na 5, 11 na 11 je nevýhodné z hlediska spontánní týmové hry, protože ti nejlepší hráči mají tendenci podceňovat pomoc spoluhráčů (ti nejšikovnější se baví na ukor týmové hry, ti méně zdatní se snaží uplatnit a začlenit do kolektivu)
Pomocí cvičení tří na tří (3:3) procvičujeme kolektivní taktiku (přesněji řečeno taktický smysl) za učelem:
Použití a zdokonalování principů kolektivni taktické hry ve fazi držení miče:
a) Rozestavení
b) Hloubka/proniknutí
c) Šířka pole působnosti
d) Pohyblivost
e) Nepředvídatelnost
Použití a zdokonalování principů kolektivni taktické hry ve fazi kdy je míč v držení protihráčů:
a) Rozestavení
b) Protahování hry
c) Soustředění
d) Rovnováha
e) Kontrola a omezení rizik
Současně s tim procvičujeme individuální taktiku (aplikovaná technika) ve fázi držení míče:
a) Uvolnění / pohyb bez míče
b) obrana a ochrana míče
c) přihrávka
d) Uskoky a driblování
e) střela na bránu
Individuální taktiku ve fázi, kdy je míč v držení protihráčů:
a) Zaujetí postavení / umístění
b) Hlídání
c) Zadržení a náskok
d) Kontrast
e) Prodlévání / krytí a obrana branky.
Je důležité připomenout, že čím vyšší je počet hráčů v družstvu (počínajíc od 3), tím vyvinutější bude strategická uroven a uměrně s tím se zvětší potřeba jednoznačného vymezení a stanovení funkcí a rolí. Zvláště doporučujeme aplikovat systematicky tento druh tréninkového cvičení, tj. hru tři na tři, během přípravy na soutěž nebo když je potřeba vypracovat a rozvíjet taktický smysl hráčů, v další fázi, když se přibližuje začátek turnaje, bude nutné tento druh cvičení postupně nahradit jinými postupy, které zaktivují centrální nervový systém hráčů a jejich charakter bude výrazně strategičtější (cvičení 4 na 4, 5 na 5,…… 11 na 11).
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.