Kombinaci na útočné polovině, která je určena pro čtveřici hráčů se na stránkách magazínu fotbalových trenérů trenink.com již dříve věnoval trenér Josef Vrážel a to konkrétně ve čtyřdílném [1] [2] [3] [4] seriálu s názvem Útočná kombinace čtveřice hráčů. Dnes trenér Jakub Havránek navazuje na úvodní část svého nového seriálu zaměřeného na útočnou fázi týmu, do které se zapojuje čtveřice ofenzivních hráčů.
Druhá část cvičení Útočné kombinace 4 hráčů na polovině hřiště je kondičně velice náročné a je třeba dodržet správný interval odpočinku (min. 1:2) tak, aby hráči jednotlivé akce prováděli dostatečně rychle a přesně. Zároveň ale cvičení po delším opakování představuje herní zatížení hráče podobné tomu v utkání, kdy hráči pracují již v nějakém kondičním deficitu.
Cvičení zařazujeme pouze do hlavní části tréninkové jednotky, cvičení zvládnou žákovské kategorie fotbalistů.
Cíl průpravného cvičení:
Záměrem cvičení je sladění útočných kombinací čtveřice hráčů tak, aby byly plynulé, přesné a správně načasované do náběhů spoluhráčů. Zdokonalujeme také nabíhání do pokutového území, které je velice často určujícím faktorem efektivity útočné akce společně s finální přihrávkou z křídelního prostoru, kterou v tomto cvičení pilujeme také.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem je 1/2 normální hrací plochy
- praporky (popř. kužele, mety) a hráče rozmístíme na ploše stejně jako na obrázku
- cvičení je určeno pro:
(a) 12 hráčů do pole
(b) 1 brankáře
- hráče do pole rozdělíme na 4 skupiny - A, B, C, D
- cvičení zahajuje (1) hráč A vedením míče do hloubky hřiště (cca 10 m od něj)
- za praporkem přihrává (2) dopředu na uvolňujícího se hráče B
- B se uvolňuje od praporku, který může stimulovat protihráče
- hráč B okamžitě prvním dotykem přihrává (3) dozadu hráči C
- ten míč přebírá a vede (4) jej do hlouby po pole za praporek (cca 10 m od něj)
- odtud posílá (5) diagonální nahrávku do strany na spoluhráče D
- hráč D se uvolňuje a přihrává (6) prvním dotykem na hráče B
- který si nabíhá do středu hrací plochy
- D dále časuje svůj náběh do křídelního prostoru s oběhem praporku umístěného v hloubce hřiště (asi 10 od něj)
- tak, aby mohl finální přihrávku centrovat prvním dotykem do pokutového území - viz. fialová čára "d"
- hráč B sklepává (7) míč na spoluhráče C
- C posílá (8) předfinální přihrávku do křídelního prostoru do běhu hráči D
- tato přihrávka je ideální, když jde tak, aby centrující hráč nemusel svůj náběh nijak zpomalovat
- a mohl poslat centr prvním dotykem
- hráč D posílá (9) míč do pokutového území
- nejlépe prvním dotykem
- do pokutového území nabíhají hráči A + B + C:
(a) hráč A na zadní tyč - viz. fialový náběh "a"
(b) hráč B na přední tyč - viz. fialový náběh "b"
(c) hráč C do středu pokutového území - viz. fialový náběh "c"
- hráče musíme nutit do náběhů do těchto prostorů
- jednotlivé náběhy musejí být správně načasovány
- tato trojice hráčů se snaží vstřelit branku (10)
Varianty:
- po určité době vystřídáme skupiny
- hráč C nabíhá na přední tyč a hráč B do středu pokutového území
- jednotlivé skupiny hráčů soutěží o větší počet vstřelených branek
- v pokutovém území brání jeden aktivní obránce
- cvičení po určité době provádíme na druhou stranu
- místo praporků lze použít mety nebo kužely
Pomůcky:
- 6x praporky
- 12x míč
- 1x velká branka
- popř. rozlišovací trika
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.