Kodiční nebo chcete-li zátěžové střelbě jsme se na stránkách trenink.com věnovali již několikrát. Velice povedené bylo cvičení trenéra Vladana Pražáka s názvem Zátěžová střelba na 2 branky, kde se dbalo především na kondiční aspekt. Autor dnešního článku postavil v seriálu Zátěžová střelba na dvě branky
[1]
[2]
[3] kondiční stránku do popředí.Název dnešního cvičení je Dvojité proudové zakončení, cílem je naučit hráče zakončovat na střední vzdálenosti a hned vzápětí reagovat správným výběrem místa na pohyb hráče v křídelním prostoru. Od centrujících hráčů vyžadujeme adresný centr na hráče v pokutovém území, tak jako tomu bylo v cvičení Zakončení po centru 1:1.
Cvičení je vhodné zařazovat do hlavní části tréninkové jednotky, zvládnou ho již vyspělé týmy přípravek, ale doporučujeme ho především týmům žákovským, dorosteneckým a samozřejmě pro dospělé. Při malém počtu hráčů je třeba dbát i na interval odpočinku.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem průpravného cvičení je naučit koncového hráče zakončit dvě akce v rychlém sledu, v prvním případě po individuálním vedení míče střelbou ze střední vzdáůenosti, kdy je hráč nucen zapojit se do kombinace, která předchází druhému zakončení, které následuje po přihrávce z křídelního prostoru.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem je polovina hrací plochy
- branky jsou umístěny na brankové a půlící čáře
- vyznačeny jsou krajní (křídelní) prostory
- cvičení je organizováno proudovou metodou
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) 2 brankáře
(b) 12 hráčů do pole
- hráči do pole jsou rozdělení do dvou týmů
- hráči v týmech jsou rozdělení do stálých dvojic
- akci současně, ale nezávisle zahajují dvě dvojice hráčů
- v první dvojici hráč "A" vyvede míč asi 20-25 metrů směrem k brance
- několik metrů před pokutovým územím míč zašlápne
- a pohybem proti hráči "B" si řekne o přihrávku
- hráč "B" dává kolmou přihrávku na útočníka "A"
- běží vpřed do křídelního prostoru, kam je směrováno sklepnutí od "A"
- hráč "A" po sklepnutí míče běží ke svému původnímu míči
- navede si míč do výhodné pozice
- a zaknčuje akci střelbou ze střední vzdálenosti
- okamžitě po zakončení reaguje na pohyb křídelního hráče s míčem
- hledá a vybíra si prostor v pokutovém území
- zakončuje i druhou akci po přihrávce od křídelního hráče
- po skončení si hráči mění pozice a staví se za branku na kterou zakončovali
Varianty:
- hráči individuální střelbu (první) provádí svojí slabší nohou
- hráči po centru mohou zakončit pouze prvním dotykem
- herní prostor může být pouze 3/5 nebo 2/5 normální hrací plochy
- dvojice (týmy) soutěží o větší počet vstřelených branek
- centr z křídelního prostoru je cílený do určitého místa (penalta, první tyč, ...)
- hráč "B" míč do hry vhazuje autovým vhazováním
Pomůcky:
- 2x branka (velká, přenosná)
- 14x mety
- 16x míč
- rozlišovací trika
{comment}

Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.