"V minulém seriálu článků jsem se zaměřil na nácvik a zdokonalování principů obranné fáze – zónové obrany. Zvláště pak na obranné kombinace založené na zesíleném obsazování hráčů soupeře," říká autor dnešního článku Jakub Havránek.Tímto a dalšími články se pokusím nabídnout ukázku všem trenérům, jak v tréninkovém procesu lze zlepšovat útočnou fázi a to hlavně založení, vedení a zakončování rychlého protiútoku hned po zisku míče, protože jsem si jist, že pokud mužstvo umí získat konstruktivně míč, ale již nezvládá přechod do útoku, zisk míče neznamená v průběhu utkání vůbec nic.
Seriál je situován od průpravného cvičení přes herní cvičení po průpravnou hru.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem cvičení je 1/2 normální hrací plochy
- cvičení je určeno pro minimálně:
(a) 12 hráčů do pole
(b) 1 brankáře
- cvičení zahajuje trenér (T), který má u sebe všechny míče
- rozehrává (1) na červeného „spoluhráče“
- ten hraje pasivně
- tohoto hráče předskakuje hráč A
- prvním dotykem přihrává (2) na B
- který sklepává (3) prvním dotykem dozadu na hráče C
- hráč C posílá (4) míč do křídelního prostoru na spoluhrče D
- ten nabíhá do křídla a centruje (5) do pokutového území na A + B + C
- A nabíhá na přední tyč, B na zadní tyč, C do středu pokutového území
- tito tři hráči zakončují (6) celou akci střelbou na branku
Varianty:
- červený hráč hraje na 50 %
- všichni hráči mají pouze jeden dotyk
- na kombinaci je určený čas (např. 10 sec.)
- po zautomatizování akce zrychlujeme kombinace do maximálního tempa
- akci provádíme z druhé strany
Pomůcky:
- 12x míč
- 4x mety
- rozlišovací trika
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.