Pro překvapení obrany soupeře je důležité u hráčů pěstovat dovednost zahrání průnikové přihrávky, které je možné v tréninku rozvíjet pomocí cvičení Rotace s průnikovou přihrávkou nebo Průniková přihrávka středem hřiště, kde hráče učíme nebát se zahrát průnikovou přihrávku i středem hrací plochy, kde to je mnohem složitější než v křídelních prostorech.
Cvičení pojmenované Průnikové přihrávky v pohybu si dává za cíl naučit hráče opakovaně zahrávat průnikové přihrávky na rozběhnuté spoluhráče. Po hráčích požadujeme, aby zvládli načasovat svůj náběh do volného prostoru s přijmutím míče a pokračování v kombinaci.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení je nácvik přípravné kombinace v podobě dlouhé a krátké přihrávky, výběr místa od hráče a následné zahrání průnikové přihrávky na rozběhnutého spoluhráče. Hráči v cvičení musí časovat svůj náběh a soustředit se na první dotek při přijmutí míče.
Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem je obdélník
- rozměry obdélníku jsou 20x12 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí met
- ve středu delších stran jsou postaveny kužely
- v delší ose herního prostoru jsou postaveny dvě průchozí branky
- branky jsou postaveny ze zapichovacích tyčí
- jedna branka je na jedné polovině, druhá pak na druhé
- cvičení je určeno pro 10 hráčů do pole:
(a) hráči na bočních stranách (A-F)
(b) hráči zahrávající průnikové přihrávky (X) a (Y)
- v levém horním rohu jsou hráči (A) a (C)
- v levém dolním rohu je hráč (B)
- v pravém horním rohu je hráč (D)
- v pravém dolním rohu jsou hráči (E) a (F)
- ve středu horní strany je hráč (X)
- ve středu dolní strany je hráč (Y)
- hráč (A) má míč
Popis průpravného cvičení:
- cvičení zahajuje hráč (A)
- hráč (A) dává dlouhou přihrávku na hráče (D)
- po přihrávce hráč (A) vyráží a přebíhá na pozici hráče (D)
- hráč (D) míč přijme a přihrává na bočního hráče (X)
- v tento okamžik se rozbíhá vpřed hráč (E)
- po přihrávce jde hráč (D) na pozici hráče (X)
- hráč (X) dává průnikovou přihrávku na hráče (E)
- hráč (X) přebíhá po přihrávce na pozici hráče (A)
- hráč (E) míč přijme a druhým dotekem přihrává na hráče (B)
- po přihrávce jde hráč (E) za míčem na pozici hráče (B)
- hráč (B) zahajuje další akci přihrávkou na hráče (Y)
- cvičení se opakuje
Tipy na související cvičení:
- Uzavřená kombinace v trojúhelnících
- Výběr místa v situaci 2:2 s nahrávači
- 8:8 na 3 trojúhelníky a průnikové přihrávky
Varianty:
- přihrávka před délku hřiště jde vzduchem
- hráči mohou cvičení provádět "slabší" nohou
- je možné upravit velikost herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
- hráči po odehrání míče provádí obratnostní/koordinační cvik
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázce na YouTube
Pomůcky:
- 4x meta (klobouček)
- 2x kužel
- 4x zapichovací tyč
- 1x míč
- případně rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.