Poslední březnový den na stránkách trenérského portálu trenink.com přináší své další průpravné cvičení Josef Vrážel, který svým dnešním článkem s názvem Nekonečný čtverec volně navazuje na již dříve zveřejněné cvičení trenéra Jiřího Formánka
Nekonečný trojúhelník, které bylo určeno pro
nejmenší fotbalisty.Cílem dnešního cvičení je u nejmenších hráčů rozvíjet základní herní činnosti jednotlivce jako jsou přihrávání a rozvoj orientace v prostoru. Cvičení můžeme použít, u starších věkových kategorií, jako kondiční cvičení pro rozvoj speciální rychlosti nebo vytrvalosti.
Cvičení je určeno od žákovské až po mužskou kategorii. Dle záměru cvičení zařazujeme do průpravné nebo hlavní části tréninkové jednotky.
Cíl průpravného cvičení:Cílem průpravného cvičení je rozvíjet herní činnost jednotlivce - přihrávání, dále rozvíjí orientaci v prostoru. Cvičení můžeme použít jako kondiční cvičení pro rozvoj speciální rychlosti nebo vytrvalosti. Podle toho volíme vzdálenosti mezi hráči, počet hráčů a intenzitu prováděného cviku.
Organizace cvičení:
- herním prostorem je čtverec 20x20 metrů
- doporučuje se rozdělit mužstvo na několik skupin
- organizace cvičení je patrná z nákresu
- cvičení probíhá pouze s jedním míčem
- hráči střídají přihrávku po obvodu a úhlopříčně
- hráči kam přihrají, tam běží
Varianty:
- po určené době cvičení provádíme do druhé strany
- hráči při přeběhu provádějí cviky běžecké abecedy
- hráči mají stanovený povinný počet doteků (1,2,3)
{hidefrom=Public} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
- je možné upravit velikost herního prostoru
- první přihrávka = autové vhazování
{/hidefrom}
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.