Sdílejte:
Čtvrteční dopoledne na stránkách web magazínu českých a slovenských fotbalových trenérů trenink.com bude patřit první variantě cvičení od Vladana Pražáka, která se zaměřuje na nácvik a zdokonalování přihrávek v součinnosti více hráčů.Dvě varianty tohoto cvičení jsou určeny především pro mládežnické kategorie, počínaje přípravkou a zdokonalujeme tímto techniku přihrávek a narážečku pomocí vnější stranou nohy ( "šajtlí" ) na určitý podnět. Tato přihrávka je pro soupeře nečitelná a je velmi účinná při kombinační spolupráci mezi hráči.
V tomto cvičení procvičujeme taktéž přihrávku vnitřní stranou nohy ( "placírka"), jakožto kombinaci na jeden dotek. Zařazujeme do průpravné nebo hlavní části tréninkové jednotky.
Cíl průpravného cvičení: Cílem dnešního průpravného cvičení je zlepšit techniku přihrávek a přihrávání jako činnosti, to vše několika možnými způsoby a s důrazem na kombinaci jedním dotekem.
Popis průpravného cvičení:
- mety a hráče rozestavíme podle nákresu
- cvičení je určeno pro 3-6 hráčů
- zahajuje hráč A vedením míče proti hráči uprostřed
- ten simuluje bránění
- bránící hráč vyráží proti hráči A
- A těsně před bránícím hráčem přihrává "šajtlí" na B
- a prudce vyráží kolem bránícího hráče
- B mu prvním dotykem naráží
- A vede míč k metě, kde zasekává a cvičení opakuje
- se zaměřením na levou nohu
- po několika opakováních se hráči na svých postech vymění
Varianty:
- důraz klademe na správné technické provedení
- nabádámě hráče k dynamickému vyražení
- kontrastně s mírným tempem vedení míče
{hidefrom=Public} Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:
Pomůcky:
- 4x-8x mety (kužely, kloboučky)
- 2-4 míče
{/hidefrom}
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.