Tomáš Balog, mladý autor který na stránkách magazínu trenink.com v minulosti publikoval dvě cvičení - Křídelní akce 4:3 a Prvním dotykem nás vyslyšel a na naši výzvu zaslal vlastní řešení standardní situace. Pokud máte vlastní řešení a nestydíte se ho publikovat, tak nám ho zašlete.Domníváme se, že zahrávání standardních situací a je jedno zda z pohledu útočícího nebo bránícího mužstva, je často klíčovým okamžikem řady utkání a je jedno ve které věkové kategorii a na jaké výkonnostní úrovni.
Proto budeme na těchto stránkách uvěřejňvat modelové situace standardních situací a po našich čtenářích-trenérech chceme znát názor, jak by oni podle svého názoru a zkušeností tyto situace řešili? Své názory pište prosím do komentářů, které se nacházejí na konci každého článku, stejně jako tomu je u běžných cvičení, kde chceme znát Váš názor.
{mosauthorxtd} Popis problému:
Přihrávka na dva hráč, připravené střílet, a první nebo druhý, podle situace, nacentruje (nejlépe z první) do vápna na zadní tyč ....
Soupeřovi hráči by teoreticky měli být v pohybu proti centrujícímu hráči a měli by zapomenout na dva nabíhající, kteří by se tam nejspíše ocitli ve stoprocentní šanci.
Je zde ale nebezpečí vystavení do ofsajdu, ale když budou nabíhající hráči dosti šikovní, tak by to mělo skončit úspěšné.
Máte vlastní řešení této situace? Jak ji budete bránit? Čím oklamete bránícího soupeře? Očekáváme vaše názory ...



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.