Před několika dny mě zaujala a ještě více překvapila reakce v médiích na kritiku svých hráčů trenéra Sigmy Olomouc Zdeňka Psotky v prvním poločasu utkání proti Liberci. Nemohli totiž pochopit, že trenér je nespokojen, když tuhle část utkání jeho svěřenci vyhráli 3:0.

On dokonce řekl, že to byl nejhorší poločas v letošní sezóně, a že před týdnem proti Mladé Boleslavy hráli daleko lépe, i když uhráli jen bezbrankovou remízu.

Tahle událost jasně potvrzuje skutečnost, že my trenéři vnímáme průběh utkání často v jiných souvislostech, než novináři, diváci nebo funkcionáři. Oni totiž hodnotí často úroveň utkání jen podle výsledku, počtu vstřelených branek, jednotlivé hráče podle toho zda vstřelil branku nebo jestli byli střídáni. Jsou to i moje mnohonásobné zkušenosti.

Zkrátka hráč, který utkání nedohrál a vystřídal má automaticky v tisku nejhorší známku. Jenže motivem trenéra ke střídání zdaleka není jen poslat na hříště za špatného hráče toho lepšího, ale jsou tam zdravotní důvody, nedotrénovanost hráče po zranění, změna taktiky nebo jen prostá snaha poslat na hřiště čerstvého hráče za unaveného.

Vrátím se ovšem zase k trenéru Psotkovi. Mužstvo Sigmy totiž v tomto utkání vedlo v 16.minutě 3:0 a poté ve zbytku poločasu hrálo nezodpovědně, ztrácelo míče a hrálo nedisciplinovaně směrem dozadu. I soupeř z Liberce se proto dostal do několika vyložených šancí, ale naštěstí pro Olomouc je neproměnilo. A toho si samozřejmě trenér musí všímat a v hodnocení utkání, i když vítězného to musí vidět a svým svěřencům vytknout.

Fotbal zkrátka má ve své charakteristice dvě základní fáze hry, útočnou a také obranou, včetně přechodových mezi nimi a nás trenéry zajímá plnění si povinností hráčů ve všech, ne jen v útočné přesto, že všichni bychom rádi hráli útočně a atraktivně a měli přitom i výsledky.

Trenér Psotka totiž moc dobře věděl, že příště by ty šance mohl soupeř proměnit a byl by problém. Takže ta jeho kritika směřovala k hráčům i z preventivních důvodů. Ve středu, při sledování průběhu utkání Ondrášovka cupu na internetu mezi Hulínem a Sigmou, kdy v 70. minutě ještě domácí vedli 1:0 mě hned napadlo, že trenér své hráče dobře zná a věděl, proč tu nezodpovědnost nesmí přehlížet. I kapitán mužstva Škerle po utkání do kamery řekl, že někteří hráči hráli nezodpovědně.

Podobný přístup by měl mít trenér obecně také při utkání, které jeho mužstvo prohrálo. Ne všechno automaticky bylo totiž špatně a často to tak především funkcionáři vidí, ale trenér si to musí vyhodnotit ze svého hlediska, protože on ví, jaké měli hráči úkoly a pokud nenajde zásadní systémové chyby, ale k porážce přispěly chyby individuální, které hráčům vytkne, tak je předpoklad, že v dalším utkání se požadovaný výsledek dostaví a tím je pro nás pro všechny trenéry vítězství a zisk 3 bodů. Ideální variantou je přitom podat i kvalitní výkon, jako to zpravidla předvádí právě mužstvo trenéra Psotky.

Na závěr uvedu ještě jednu léty ověřenou zkušenost, kdy se nechá okolí lehce ovlivnit. Když hraje mužstvo výborně 70 minut a posledních 20 minut špatně, je utkání hodnoceno negativně, pokud je tomu naopak (třeba poslední derby Slávia – Sparta mělo kvalitu a náboj od 65.minuty), tak hodnocení je pozitivní.

Trenér ovšem musí vidět utkání v celém kontextu, ne jen podle výsledku nebo závěru utkání, jeho hodnocení musí vycházet z reálného pohledu na utkání, aby z něj mohl vyvodit relevantní informace a mohl je v přípravě na další utkání efektivně využít.



{comment}