Tohle svoje zamyšlení píšu v předvečer největší fotbalové události tohoto týdne, kvalifikačního utkání o účast na EURO 2012 proti Skotsku. Zaujaly mě totiž výsledky ankety trenér roku 2010, myšleno za období sezóny 2009/2010.

Výsledky mě nezaujaly proto, že by mě překvapily. Naopak prvenství trenéra Komňackého, druhé místo trenéra Koubka i třetí místo trenéra Lavičky je zcela zasloužené. Ten první obsadil s Jabloncem nečekaně 2. místo v Gambrinus lize, kolega Koubek také překvapivě s Baníkem Ostrava třetí a Víťa Lavička se stal mistrem Austrálie s FC Sydney. Mě výsledky ankety zaujaly v kontextu se svým komentářem před několika týdny, v kterém jsem se zabýval složitostí sestavení z poloviny nového mužstva pro trenéra tak, aby všechno fungovalo jako před změnami v kádru.

V současné době musíme my trenéři zabudovávat nové hráče do mužstva skoro každého půl roku a trenér, kterému se podaří složitou mozaiku složit tak, aby znovu fungovala je považován skoro za kouzelníka.

A teď jsem u podstaty tohoto zamyšlení. Ocenění trenéři shodou okolností trénují ve stejných klubech jako loni a po změnách v kádrech hráčů jsou jejich výsledky podstatně horší, než v loňské sezóně. Určitě to není tím, že za ten rok zapomněli svoje řemeslo. Přitom rozdíly jsou opravdu velké. Lavičkovo FC Sydney je v australské lize poslední, Koubkův Baník Ostrava byl poslední v Gambrinus lize ještě nedávno a Komňackého Jablonec je v druhé polovině tabulky a ostudně vypadl z evropských pohárů.. Samozřejmě odpověď na otázku proč se to stalo je velmi složitá a pohledem zvenčí těžko relevantně identifikovatelná. Ovšem o to mi nejde.

Přesnou situaci v FC Sydney neznám a srovnání Jablonce a Baníku Ostrava je zajímavé. Jablonec před i během loňské sezóny investoval do hráčského kádru na jejich poměry velké peníze a výsledek se v Gambrinus lize dostavil. Postoupili do předkola Evropské ligy. Jenže tam vyhořeli a nepřesvědčují ani v letošní lize. Přitom se dá říci, že užší kádr se v podstatě nezměnil a přesto se nedaří. Trenér je stejný také, realizační tým také. Zkrátka složitou mozaiku potřebnou k úspěšnosti se nepodařilo poskládat.

Situace Baníku Ostrava je poněkud jiná. Po sezóně odešli sice z užšího kádru "jen" 3 hráči, ale velmi důležití. Mičola, Vydra i Lička totiž zúročovali brankami úsilí celého mužstva. Trenéru Koubkovi se podařilo herní styl mužstva "ušít" přímo na míru těmto typům fotbalistů, povedl se jim začátek ligy a psychická pohoda se dostavila a s tím i výsledky. Letos, přesto, že za odchozí hráče přišlo hned 8 nových a velmi perspektivních fotbalistů, tak to nefunguje a poměrně dost kamínků v mozaice chybí. Přitom trenér Koubek dělá svoji práci na 100% jako loni, stejně tak hráči a ono to nefunguje. Je jasné, že psychická pohoda je pryč, sebevědomí se ztrácí, nervozita všech, včetně fanoušků se zvyšuje a výsledky nejsou.

Všechny tři případy loni úspěšných trenérů potvrzují, že my trenéři nejsme kouzelníci. Že základem k úspěšnosti námi poskládaného mužstva je někdy i se štěstím jej složit tak, aby fungovalo sportovně i lidsky. Tzn. určit mu typologii hráčů odpovídající systém, herní styl i sestavu. Dát jednotlivcům úkoly přesně odpovídající jejich možnostem a schopnostem.

Vytvořit v mužstvu správnou atmosféru a k tomu je třeba hráče poznat i z lidské stránky. Tzn. povahové a charakterové vlastnosti, týmové myšlení a samozřejmě dokázat je všechny motivovat. K tomu všemu je důležité zachytit začátek soutěže.

Pokud se něco z těchto jmenovaných předpokladů nepodaří, tak i vítězové ankety trenér roku se mohou pohybovat následující sezónu se svým mužstvem a ve stejném klubu na konci tabulky dané soutěže.

Cílem tohoto zamyšlení nebylo hledat konkrétní příčiny zhoršeného postavení mužstev oceněných trenérů. Oni si to určitě vyhodnotí sami. Jen jsem chtěl podpořit na konkrétních příkladech moji tezi, že žádný trenér opravdu není kouzelník, i když bychom si to někdy přáli.



{comment}