Při sledování posledních dvou utkání naší fotbalové reprezentace v Praze proti Skotsku a ve Vaduzu proti Lichtenštejnsku mě napadla tahle tenisová paralela. Naše mužstvo bylo totiž v pozici tenisty, který je ve vyrovnaném utkání v situaci, kdy musí při vlastním podání odvracet dva tzv. brejky soupeře.Pokud by se mu to totiž nepovedlo, má ještě možnost vše zachránit a utkání vyhrát, ale je mu jasné, že jeho akcie by v případě, že se mu to nepodaří, silně poklesly, i když nějakou šanci by ještě měl. Přesně v takové nelehké situaci bylo naše mužstvo před těmito konfrontacemi a je třeba konstatovat, že ji zvládli doslova bravurně. Obě utkání vyhráli, získali tolik potřebných 6 bodů do tabulky naší kvalifikační skupiny.
Vím, soupeři nepatří do top kvality, ale tlak, pod který se hráči a trenér dostali po porážce v Olomouci s Litvou byl velký. A kdo dělá nebo dělal sport si to dovede představit.
Vítězství našeho mužstva se očekávala a je třeba ocenit obrovskou koncentraci našich hráčů na každý detail hry. Bylo cítit maximální zaujetí a nasazení nejen fyzické, ale především mentální. Doslova vzorem všem spoluhráčům byl kapitán mužstva Tomáš Rosický. Ještě jsem nikdy neviděl tohoto hráče tak zaujatého hrou a jsem přesvědčen, že právě jeho příklad pozitivně ovlivnil i ostatní. V tom je totiž základní předpoklad úspěchu ve sportu.
Obě utkání byla podobná v tom, že naše mužstvo muselo doslova dobývat soupeřovu branku, ovšem překvapivě se předpokládaný herní projev našich soupeřů lišil. Lišil se zcela v opačném gardu. Určitě se nedalo předpokládat, že Skotové se zabarikádují před svou brankou a naopak Lichtenštejnci se budou snažit dobře bránit a zároveň chodit do protiútoků a budou daleko nebezpečnější než Skotové.
Utkání se Skotskem bylo atypické základním rozestavením soupeře 4-6-0, ale ještě více herním projevem v tomto rozestavení. Mnozí tohle rozestavení viděli poprvé. Já ne. Na EURO 2008 hráli takhle Portugalci několikrát, ale vždy až po vystřídání během utkání. Při tom za jediného hrotového hráče Gomese nastoupil středový hráče Nani a v tu chvíli neměli na hřišti žádného útočníka. Jenže zdaleka nehráli tak zbaběle, a defenzívně jako Skotové. Ti po získání míče vůbec neměli zájem hrát směrem k naší brance, jen se snažili držet míč, aby ubíhaly vteřiny a vydrželi hrát 0:0 nebo míč odkopli na tribunu.
To našim hráčům na druhou stranu vyhovovalo, protože je mohli často okamžitě efektivně napadat a získat míč zpět do svého držení. Portugalci tenkrát ovšem hráli úplně jinak. Také čekali v hlubokém bloku na vlastní polovině (jako většina mužstev na celém světě), ale po získání míče postupovali co nejrychleji k brance soupeře a zapojovali se do toho vždy 4 až 5 středových hráčů ze 6-ti, což je pro defenzívu soupeře velmi složité řešit. Jenže tohle Skotové nepraktikovali a je dobře, že jim tato taktika nepřinesla ani bod. Naši hráči se s tím statečně a trpělivě doslova prali, naběhali spoustu kilometrů ve snaze najít mezírky v hluboko zataženém bloku Skotů. Mezírek tam bylo moc málo, tak musela rozhodnout výborně sehraná standartní situace a branka Romana Hubníka.
Všichni naši hráči, realizační tým i diváci si zhluboka oddechli. Důležité bylo, že po tomto utkání si naši hráči uvědomovali, že cíle ještě nebylo dosaženo. To bylo moc důležité a na našem výkonu ve Vaduzu to bylo opět vidět. Znovu maximální koncentrace, týmové pojetí, tahoun jménem Tomáš Rosický.
Určitě dobrým tahem bylo zařazení mladého Kadlece k Necidovi (nejsem generál po „bitvě, ale hodnotil jsem to pozitivně už před zahájením utkání). Od začátku bylo evidentní, že na soupeřově polovině měli naši hráči více místa, bránění domácích hráčů nebylo tak těsné a parádně se dvakrát prosadili naši mladí útočníci. Branky si byly hodně podobné, po uvolnění Tomášem Rosickým krátké navedení míče a tvrdá střela. Soupeř hrál tentokrát ofenzívněji, po zisku míče se snažil ohrožovat naši branku hned několika hráči a my jsme měli více prostoru při naší snaze co nejdříve rozhodnout. To se nám také podařilo a po vedení 2:0 už nebylo co řešit. Přesto nám mohlo být více horko, kdyby při jedné standartní situaci domácích nenarazil míč do tyče naší branky, ale sklouzl do branky. Přesto jsem přesvědčen, že při přístupu a výkonu našeho mužstva, by i tak utkání zvládlo.
Zkrátka jsem měl z obou utkání dobrý pocit z toho, že naši fotbalisté věděli o co jde, věděli jakou cestou se k tomuto cíli dostanou a povinnost, i když nelehkou, získat 6 bodů splnili. Teď bude důležité, aby jim před pokračováním kvalifikace na EURO 2012, které bude pokračovat až na jaře, zůstalo v hlavách, že "jen" odvrátili 2 brejky, ale mečbol je teprve před nimi a navíc hodně daleko.
Nemůžu se nezmínit o postupu naší "21" do závěrečného turnaje o mistra Evropy této věkové kategorie. Utkání s Řeckem jsem neviděl, ale podle výsledků postoupili suverénně a určitě zaslouženě. Potvrdili, že s naším fotbalem to není tak zlé a za současnou generací fotbalistů je připravena další. Už se těším na závěrečný turnaj, který se odehraje v červnu příštího roku v Dánsku.
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.