Při sledování posledních dvou utkání naší fotbalové reprezentace v Praze proti Skotsku a ve Vaduzu proti Lichtenštejnsku mě napadla tahle tenisová paralela. Naše mužstvo bylo totiž v pozici tenisty, který je ve vyrovnaném utkání v situaci, kdy musí při vlastním podání odvracet dva tzv. brejky soupeře.

Pokud by se mu to totiž nepovedlo, má ještě možnost vše zachránit a utkání vyhrát, ale je mu jasné, že jeho akcie by v případě, že se mu to nepodaří, silně poklesly, i když nějakou šanci by ještě měl. Přesně v takové nelehké situaci bylo naše mužstvo před těmito konfrontacemi a je třeba konstatovat, že ji zvládli doslova bravurně. Obě utkání vyhráli, získali tolik potřebných 6 bodů do tabulky naší kvalifikační skupiny.

Vím, soupeři nepatří do top kvality, ale tlak, pod který se hráči a trenér dostali po porážce v Olomouci s Litvou byl velký. A kdo dělá nebo dělal sport si to dovede představit.

Vítězství našeho mužstva se očekávala a je třeba ocenit obrovskou koncentraci našich hráčů na každý detail hry. Bylo cítit maximální zaujetí a nasazení nejen fyzické, ale především mentální. Doslova vzorem všem spoluhráčům byl kapitán mužstva Tomáš Rosický. Ještě jsem nikdy neviděl tohoto hráče tak zaujatého hrou a jsem přesvědčen, že právě jeho příklad pozitivně ovlivnil i ostatní. V tom je totiž základní předpoklad úspěchu ve sportu.

Obě utkání byla podobná v tom, že naše mužstvo muselo doslova dobývat soupeřovu branku, ovšem překvapivě se předpokládaný herní projev našich soupeřů lišil. Lišil se zcela v opačném gardu. Určitě se nedalo předpokládat, že Skotové se zabarikádují před svou brankou a naopak Lichtenštejnci se budou snažit dobře bránit a zároveň chodit do protiútoků a budou daleko nebezpečnější než Skotové.

Utkání se Skotskem bylo atypické základním rozestavením soupeře 4-6-0, ale ještě více herním projevem v tomto rozestavení. Mnozí tohle rozestavení viděli poprvé. Já ne. Na EURO 2008 hráli takhle Portugalci několikrát, ale vždy až po vystřídání během utkání. Při tom za jediného hrotového hráče Gomese nastoupil středový hráče Nani a v tu chvíli neměli na hřišti žádného útočníka. Jenže zdaleka nehráli tak zbaběle, a defenzívně jako Skotové. Ti po získání míče vůbec neměli zájem hrát směrem k naší brance, jen se snažili držet míč, aby ubíhaly vteřiny a vydrželi hrát 0:0 nebo míč odkopli na tribunu.

To našim hráčům na druhou stranu vyhovovalo, protože je mohli často okamžitě efektivně napadat a získat míč zpět do svého držení. Portugalci tenkrát ovšem hráli úplně jinak. Také čekali v hlubokém bloku na vlastní polovině (jako většina mužstev na celém světě), ale po získání míče postupovali co nejrychleji k brance soupeře a zapojovali se do toho vždy 4 až 5 středových hráčů ze 6-ti, což je pro defenzívu soupeře velmi složité řešit. Jenže tohle Skotové nepraktikovali a je dobře, že jim tato taktika nepřinesla ani bod. Naši hráči se s tím statečně a trpělivě doslova prali, naběhali spoustu kilometrů ve snaze najít mezírky v hluboko zataženém bloku Skotů. Mezírek tam bylo moc málo, tak musela rozhodnout výborně sehraná standartní situace a branka Romana Hubníka.

Všichni naši hráči, realizační tým i diváci si zhluboka oddechli. Důležité bylo, že po tomto utkání si naši hráči uvědomovali, že cíle ještě nebylo dosaženo. To bylo moc důležité a na našem výkonu ve Vaduzu to bylo opět vidět. Znovu maximální koncentrace, týmové pojetí, tahoun jménem Tomáš Rosický.

Určitě dobrým tahem bylo zařazení mladého Kadlece k Necidovi (nejsem generál po „bitvě, ale hodnotil jsem to pozitivně už před zahájením utkání). Od začátku bylo evidentní, že na soupeřově polovině měli naši hráči více místa, bránění domácích hráčů nebylo tak těsné a parádně se dvakrát prosadili naši mladí útočníci. Branky si byly hodně podobné, po uvolnění Tomášem Rosickým krátké navedení míče a tvrdá střela. Soupeř hrál tentokrát ofenzívněji, po zisku míče se snažil ohrožovat naši branku hned několika hráči a my jsme měli více prostoru při naší snaze co nejdříve rozhodnout. To se nám také podařilo a po vedení 2:0 už nebylo co řešit. Přesto nám mohlo být více horko, kdyby při jedné standartní situaci domácích nenarazil míč do tyče naší branky, ale sklouzl do branky. Přesto jsem přesvědčen, že při přístupu a výkonu našeho mužstva, by i tak utkání zvládlo.

Zkrátka jsem měl z obou utkání dobrý pocit z toho, že naši fotbalisté věděli o co jde, věděli jakou cestou se k tomuto cíli dostanou a povinnost, i když nelehkou, získat 6 bodů splnili. Teď bude důležité, aby jim před pokračováním kvalifikace na EURO 2012, které bude pokračovat až na jaře, zůstalo v hlavách, že "jen" odvrátili 2 brejky, ale mečbol je teprve před nimi a navíc hodně daleko.

Nemůžu se nezmínit o postupu naší "21" do závěrečného turnaje o mistra Evropy této věkové kategorie. Utkání s Řeckem jsem neviděl, ale podle výsledků postoupili suverénně a určitě zaslouženě. Potvrdili, že s naším fotbalem to není tak zlé a za současnou generací fotbalistů je připravena další. Už se těším na závěrečný turnaj, který se odehraje v červnu příštího roku v Dánsku.



{comment}