Sdílejte:
Titulek tohoto zamyšlení jsem zvolil jen z prostého důvodu, že se budu zabývat událostí, která proběhla už před více než týdnem. Vzhledem k mému nabitému programu posledních 2 týdnů se k ní vracím s určitým zpožděním. Jenže se mi zdá velmi zajímavá, a proto se k ní vracím.Tou fotbalovou událostí byl debakl 0:7, který utrpěla v Lize mistrů slovenská Žilina v domácím utkání s Olympickem Marseille. Ano, dá se to nazvat ostudou a bylo velmi sympatické vyjádření trenéra Žiliny, "olomouckého" Pavla Hapala, v kterém mezi viníky zařadil i sebe a svůj realizační tým a nehodil tedy všechno jen na hráče svého mužstva. To oceňuji, protože chyba Pavla Hapala to byla a velká.
Určitě teď každý přemýšlí, kam mířím. Je to jednoduché. V současné době je nejčastější větou zejména mladších trenérů, že chtějí hrát atraktivní a útočný fotbal. Je to věta, kterou chce slyšet od trenéra každý, kdo se o fotbal zajímá. Chtěl bych to i já a vlastně každý kolega trenér.
Jenže k práci trenéra patří také reálný odhad možností svého mužstva v konfrontaci se soupeřem a k tomu zvolit odpovídající taktiku a způsob hry. A v tom trenér Žiliny selhal, protože nevnímal opakovaně rozdíl mezi tím hrát ligu s Prešovem nebo jiným slovenským soupeřem a francouzským Olympickem Marseille nebo anglickou Chelsea.
Utkání jsem viděl v televizi, stejně jako před časem proti Chelsea a obě měla stejný průběh. Domácí Žilina prohrávala za chvíli 3:0. Bylo jasně vidět, že hráči jsou z ligy zvyklí hrát hodně ofenzívně a po ztrátě míče nedokázali včas reagovat a vracet se do obranného postavení. Jejich „zpátečka“ byla velmi liknavá. Navíc ztrát míčů, z kterých dnes padá nejvíce branek, bylo v těchto utkáních daleko více, než jsou zvyklí. Trenér i hráči byli před utkáním plní optimizmu, protože se to jednak opět chtělo slyšet (jinak by možná nebyl stadion vyprodaný), ale hlavně si mysleli, že když v Marseille prohráli jen 1:0, tak doma vyhrají. Opět chyba. Za prvé v Marseille domácí neproměnili hodně šancí (v Žilině byli daleko efektivnější) a za druhé v domácím utkání se hráči Žiliny dopouštěli logicky více ztrát, ve snaze hrát ofenzívně a to soupeř trestal, tentokrát velmi efektivně.
Z vyjádření všech "žilinských" zainteresovaných je zřejmé, že si to uvědomují a já jsem opravdu zvědavý, zda se poučili a jak všichni, včetně trenéra zvládnou domácí utkání Ligy mistrů se Spartakem Moskva.
Ve srovnání se Žilinou se jinak prezentuje pražská Sparta. Ukazuje se, že i když je kritizovaná za svůj herní projev, tak si počíná daleko zkušeněji a lépe se dokáže aklimatizovat v Evropské lize, i když soupeři (zejména Palermo a CSKA Moskva) jsou velmi silní. Přes tuhle kritiku jsem přesvědčen, že má daleko lépe vyváženou útočnou a obrannou fázi hry, zejména přechodové fáze mezi nimi, tzn. po ztrátě či zisku míče. Kdyby lajdácky neztratila vyhrané utkání na Letné s Lausanne, tak měla postup téměř jistý a zcela zaslouženě. Ukazuje se, že zkušenosti z mezinárodních soutěží jsou důležité a ty ve Spartě všichni mají, vedení, hráči a hlavně trenéři. Tvrdím to i přesto, že se Žilinou Sparta vypadla z účasti v Lize mistrů. Bylo to totiž jen díky nedisciplinovanosti některých hráčů Sparty.
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.