Při sledování druhého poločasu televizního utkání 19.kola Gambrinus ligy (od začátku to nešlo, měl jsem trénink) mezi Slováckem a Plzní a neuznání branky Plzně na 3:2 těsně před koncem jsem se rozhodl napsat tenhle komentář. Už totiž i moje trpělivost přetekla a chci se podělit o svůj názor, který jsem získal svojí mnohaletou prací ve fotbalu.
Dříve, než začnu kritizovat musím podotknout, že rozhodčí to nemají lehké, při jejich jakémkoliv sporném rozhodnutí bude někdo nespokojen a já bych to dělat nechtěl. Jenže oni se na tuhle cestu dobrovolně dali a měli by ji dělat co nejlépe. Nakonec my trenéři to také nemáme lehké (musíme vyhrávat), stejně tak i hráči a za chyby všichni musíme platit a často i ztrátou zaměstnání.
Zodpovědnosti nás nikdo nezbaví. Jak už jsem napsal na začátku, posledním impulsem k tomuto komentáři byl zvednutý praporek pomezního (jméno není důležité, protože většina našich pomezních by udělala stejnou chybu), ale můj názor se vyvíjí postupně a dlouhodobě.
Proto tvrdím, že za touto hrubou chybou není třeba hledat nějaké temné síly nebo v tomto případě snahu pomoci Spartě v boji o titul mistra v ostrém souboji s Plzní. To si opravdu nemyslím. Příčinou je totiž fakt, že naši rozhodčí nemají potřebnou kvalitu a navíc potřebné sebevědomí a autoritu u všech, kdo se o náš fotbal zajímají. V tomto výčtu opravdu všechno spolu souvisí, protože sebevědomí a všeobecnou autoritu rozhodčí nemají, protože nemají kvalitu. Proto také v posledních letech chybějí na významných fotbalových akcích. Tohle konstatování ovšem nestačí. Chtěl bych se pokusit vysvětlit, proč tomu tak je.
Netroufám si hodnotit, jestli tzv.práce s rozhodčími je na odpovídající úrovni, protože v tom nejsem odborník. Ovšem odborník jsem ve fotbalu, dělám jej 49 let. Nejde mi ani o výčet chyb, kjteré naši rozhodčí nadělaly. Chyby totiž vidíme všude ve světě. Jde mi o postavení našich rozhodčích ve struktuře fotbalu a z toho vyplývajícího způsobu rozhodování. Jde mi o pojetí jejich rozhodování a to je velmi špatné.
V posledních letech sleduji nejen naši nejvyšší soutěž, ale i ty nižší a ve všech vidím stejné chyby v pojetí rozhodování ve srovnání s vyspělými fotbalovými zeměmi. Pomezní rozhodčí nemají cit a někdy i odhad pro určení „momentu přihrávky“ a evidentně raději praporek zvednou, jako na Slovácku. Vypadá to tak, že raději si vyberou variantu, kdy neprávem zmaří možnost vstřelit branku, než aby padla branka z ofsajdu. Zřejmě to považují za menší zlo. Proto se tyhle situace u nás často opakují, viz. některá utkání na podzim a určitě přibudou další. On si zkrátka pan rozhodčí nevěří, lekne se hráče s míčem za obránci a nechce připustit neregulérní gól. Např. ve španělské Primera division často vidím branky, kdy mám u obrazovky pocit, že padla z ofsajdu, ale zpomalený záběr dá za pravdu vždy rozhodčímu. U nás by určitě praporek zvedl. Ten španělský se nebojí, věří si, že rozhodl správně a osamocený hráč s míčem jej v tom rozhodnutí nezviklá.
Teď se určitě ptáte, proč si tedy naši rozhodčí nevěří ve svých rozhodnutích jako jejich kolegové ve Španělsku? Nemají totiž takové postavení, respekt a autoritu u všech zainteresovaných. A proč ji nemají? Protože nemají kvalitu a tlaky, které ve fotbalu a nejen v něm, na všechny působí nezvládají. Proto se také nechají během utkání hrubě urážet hráči, někdy i trenéry. Možná se nechají urážet, protože nemají čisté svědomí. Nevím, do toho se pouštět nechci, ale v zahraničí si to v takové míře, jako u nás, nikdo nedovolí. Někdy na to doplácejí i naše mužstva v evropských pohárech, jako Sparta na podzim. V těchto utkáních jim to totiž rozhodčí netoleruje.
Jaké další nedostatky na našich rozhodčích vidím? Často nemají dostatečný cit pro hru, nepoznají, kdy si jde hráč tzv. pro faul, kdy upadne, protože cítí, že míč v souboji ztratí. Venku se to nepíská a neplatí to jen pro anglickou Premier league. Tím získává hra na plynulosti, hraje se nahoru dolů a hra má vyšší úroveň. U nás často rozhodčí neumí s písknutím chviličku počkat a ponechat výhodu. Tím zabrání protiútoku do nepřipraveného soupeře. Zbytečným přerušením se bránící strana vrátí a do plné obrany branky nepadají. I to je důvodem k tomu, že u nás padá méně branek, než jinde. Ne jen zvolená taktika trenérů. Zkrátka rozhodčí u nás zbytečně pískají, protože se bojí, aby se mu utkání nevymklo z rukou a jsme zase u toho sebevědomí a autority našich rozhodčích. Mohou si za to ovšem sami.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.