Další fotbalovou událostí, která rozvířila emoce ve fotbalovém prostředí u nás, byla nominace trenéra české reprezentace Michala Bílka na velmi očekávané utkání ve Španělsku a doma s Lichtenštejnskem.
Objevilo se v ní několik nových jmen, což i mě překvapilo. Je pravda, že nominace je výhradně věcí trenéra, jako trenér tuhle zásadu respektuji, ale spíše se pozastavuji nad trenérovou strategií, kterou prezentoval během svého působení u mužstva a hlavně před posledním přípravném utkání v Chorvatsku, které se vůbec nepovedlo.
Bylo totiž řečeno, že utkání v Chorvatsku vnímá jako tzv. generálku na "ostré" utkání ve Španělsku, protože Chorvaté hrají podobným stylem, kombinací po zemi apod. Tato příprava ovšem nedopadla dobře jen z pohledu výsledku, ale především z pohledu herního projevu mužstva, což spolu samozřejmě úzce souvisí. Vypadalo to, jakoby hráči nevěděli, jak mají hrát, mužstvu chyběla kompaktnost, jeden nevěděl, co udělá ten druhý.
Navíc přístup některých (Polák, Rosický) nebyl stoprocentní. Herní strategie byla ovšem čitelná. Ve Španělsku budeme určitě hrát z obranného bloku, zahušťovat střed hřiště a eliminovat kombinační superkvalitu španělských hráčů v naší obranné třetině hřiště, tedy před a uvnitř pokutového území.
Budeme zkrátka bránit a jen bránit. Jinak totiž nelze s tímto soupeřem uspět. Poznali to i silnější soupeři Španělů nebo i Barcelony, která hraje podobným stylem. Rady některých odborníků, hrát ofenzívně a napadat vysoko znějí hezky, ale realizovat se nedají. O tom jsem přesvědčen už teď před bitvou.
Mě na nominaci překvapuje účast některých hráčů, kteří v generálce v Chorvatsku nebyli a naopak třeba neúčast plzeňského Petržely, který byl v Chorvatsku nejlepším hráčem, protože na rozdíl od druhých zkušených, hrál naplno a bylo to vidět. Naopak Polák, který totálně zklamal, tam nechybí. Já mám pocit, že trenér Bílek nějak tápe a zcela změnil svoji dlouhodobou strategii i krátkodobou připravovanou strategii na Španělsko směrem k mladým, hladovým a běhavým hráčům. Uvidíme, jaká bude sestava.
Zavání mi to totiž jistým alibismem při předpokladu špatného výsledku s výmluvou na nezkušené mládí. Možná si mladé připravuje na lehčí utkání s Lichtenštejnskem. Uvidíme. Jen doufám, že za vším není tlak hráčských manažerů, který existuje všude na světě, a všichni víme, že je i tady. On se totiž v tomto případě docela nabízí, protože tolik změn v nominaci během probíhající kvalifikace v situaci, kdy jsme ještě ve hře a věřím, že úspěšně, se mi zdá podezřele moc.
Nakonec i reakce jednoho z nich (pana Chovance) v médiích to dokazuje. Vyjádření nedávného trenéra reprezentace Petra Rady, že se s tím v této funkci nesetkal, nevyznívá věrohodně. O všem nakonec rozhodne výsledek. Pokud uspějeme, trenér udělal dobře, pokud ne, tak si to "slízne".
Takové je už naše řemeslo. Proto jsem svůj názor prezentoval tzv."před bitvou", protože po ní je generálem úplně každý.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.