Přemýšlel jsem, jaký titulek bych vymyslel k následujícímu zamyšlení. Nejedná se totiž o fotbal na hřišti, i když o fotbal jde v první řadě. Jde o existenci jednoho slavného českého klubu. Ano, nebylo těžké uhodnout, že jde o Slávii Praha.
Fotbaloví příznivci mimo Prahu a zejména na Moravě v posledních letech zase až tak neprožíváme nejsledovanější pražské derby mezi Spartou a Slávií.
Ovšem při vzpomínkách do minulosti, kdy jsem s tátou tahle utkání sledoval se zatajeným dechem a po něm jsem také zdědil náklonnost ke Slávii, je mi jasné, že Slávia by chyběla všem, i Sparťanům. Dokonce si vybavuji konkrétní derby s pořadovým číslem 170. To číslo mi tenkrát připadalo velmi vysoké.
Nechápal jsem, jak je možné, že se někdo takhle často střetává na fotbalovém hřišti. V té době hrávali za Slávii pánové Knesl, Hildebrandt, Lála, Kadraba a mnozí další.V pondělí 11.4.2011 jsme se dostali na číslo 275. derby pražských "S" (to první se hrálo v roce 1896). O něm ovšem moje zamyšlení není. Jde mi tentokrát o to, zda ještě někdy bude tahle tradice pokračovat a zda do pomyslného řetězce utkání přibude další článek.
Mráz po zádech mi totiž běhá z informací, které se objevují v médiích ve věci další existence Slávie. Nechci hodnotit a vyvozovat závěry o příčinách této pro Slávii složité situace.
Nemám úplně přesné informace, a proto mi nejde o to „ukázat“ na někoho, kdo tuto situaci zavinil. Mně jen velmi vadí, že fotbalové kluby se v posledních letech stávají objektem zájmů určitých skupin zlatokopů nebo i jednotlivců, kterým nejde vůbec o klub jako takový, se svojí historií a tradicí, nejde jim ani o konkrétní činnost, kterou tyhle kluby, dnes obchodní společnosti, provozují a tím je hra zvaná fotbal. Jde jim jen o byznys a získání peněz pro sebe prostřednictvím tohoto tolik rozšířeného sportu.
Situace, do které se dostala Slávia je o to zarážející, že v posledních letech byla sportovně i ekonomicky velmi silná a pouhý selský rozum mi říká, že dostat ji do takových problémů je pěkný podvod na všechny. Na příznivce Slávie, na hráče, trenéry, mládežnickou základnu a celou fotbalovou veřejnost. Vlastně na celý český fotbal. Bohužel taková je dnes doba a tyhle věci se stávají i v zahraničí.
Při čtení zpráv o Slávii mi běhá mráz po zádech i proto, že ve své trenérské kariéře jsem zažil podobné situace, v jaké se dnes nachází hráči a trenéři ve Slávii. Ve čtyřech klubech (Opava, Trenčín, Vítkovice a Zábřeh) jsem musel hráčům vysvětlovat, že netrénovat nebo nenastoupit k utkání není dobré řešení.
Vím tedy přesně, co se v hlavách trenéra Petrouše a jeho svěřenců odehrává. Zažil jsem, že moje hráče vyhazovali z podnájmů, zažil jsem, když neměli na večeři a cpali se suchými houskami. Zažil jsem ve Vítkovicích, když za mnou přišli hráči, zda bych den před mistovským utkáním nemohl naplánovat dva tréninky, protože potom by měli nárok na oběd mezi nimi. Byla to "jen" druhá liga, na tu není tolik vidět, dnes už je to i v první.
Ve všech těchto klubech jsem se k vedení choval loajálně a dělal všechno pro svého chlebodárce, i když mi také, stejně jako hráčům, neplatili. Považoval jsem to za svoji povinnost, i když mi bylo jasné, že si tím velmi kazím svoje trenérské jméno. Opava i Trenčín se nakonec zachovali tak, že mi dnes nic nedluží.
Vítkovice? Připomíná mi to momentální situaci Slávie. Majitel (na rozdíl od Slávie je známý) se o klub nestaral. Nevím, proč jej tedy chtěl získat. Zřejmě měl podobnou motivaci, jako ti ve Slávii. Dodnes se s Vítkovicemi soudím přes Arbitrážní komisi ČMFS, a svoji pohledávku jsem přihlásil i do seznamu, k dnešnímu dni 28 mi věřitelů FC Vítkovice a.s., která je v konkurzním řízení. Takové jsou moje zkušenosti ze svých trenérských působení, a proto mi při čtení článků o momentální situaci a vyhlídkách Slávie běhá mráz po zádech.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.