V posledním 25.kole nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy mě zaujalo hned několik věcí. Především některé překvapivé výsledky a průběh některých utkání.
Začnu hned u toho pátečního mezi domácí Spartou Praha a hostující Sigmou Olomouc. Ne všechna televizní utkání sleduji tak pozorně, jako tohle. Jednak Sparta musí vyhrávat, pokud chce ještě získat titul a Sigma Olomouc je klub, v kterém jsem toho moc prožil. Jako hráč i trenér. Přesto, že na stadion už z jistých osobních důvodů nechodím (výjimkou bylo utkání naší reprezentace s Litvou a teď nedělní derby v MSFL mezi juniorkou Sigmy a 1.HFK), výsledky Sigmy sleduji pozorně.
Při oznámení sestav obou mužstev a především jejich způsobu rozestavení jsem byl moc zvědavý, jak si Sparta poradí zejména ve středu hřiště. Sigma totiž nastoupila s tzv. zesíleným středem hřiště v rozestavení 4:3:3 a Sparta zvolila klasické rozestavení 4:4:2. Konkrétně mě zajímalo, zda bude dvojice středních záložníků Vacek a Matějovský stačit na trojici olomouckých hráčů Rossi, Bajer a Hořava. Nepoměr to byl nejen v počtu hráčů (Sparta o jednoho méně), ale i jejich typologie. Matějovský totiž běhá málo a hraje jen s míčem na noze.
Proto mě na rozdíl od komentátorů vůbec nepřekvapilo, že hostující Olomouc měla ve středu hřiště jasně navrch, držela míč daleko delší čas, než domácí Sparta, vypracovala si i šance, zkrátka byla jasně lepší. Nechci tady teď zeširoka rozebírat známé věci, že dnešní fotbal se rozhoduje jako i v minulosti v pokutových územích, ale ty akce z kterých se rozhoduje se rodí uprostřed hrací plochy. Proto se už dnes ve vyspělém fotbalovém světě hraje s tzv. zesíleným středem hřiště, ať už v rozestavení 4:5:1, 4:2:3:1, 4:1:4:1 nebo 4:3:3. Naštěstí pro Spartu to alespoň o přestávce zjistili i trenéři Sparty a zesílili střed hřiště o jednoho hráče (nastoupil Kladrubský do středu a místo Keriče šel doprava do zálohy Kadlec. Na hrotu útoku zůstal jen Kweuke. Najednou byla Sparta aktivnější a utkání vyhrála 2:0.
Škoda, že po utkání všichni u mikrofonů na stadionu i ve studiu konstatovali, že Sparta hrála dva rozdílné poločasy, ale nezmínili proč tomu tak bylo. Opět se ukázalo, že počet hrotových útočníků není vůbec důležitý pro efektivitu v útočné fázi hry. Vždyť se dvěma byla Sparta horší a s jedním vstřelila dvě branky a utkání vyhrála. Jsem zvědavý, zda stejnou chybu udělá trenérská trojice Sparty do konce ligy do třetice, protože stejnou udělali také v Jablonci a ten je se zesíleným středem hřiště doslova přejel a útočná dvojice Kweuke a Pekhart se neprosadila.
Dále jsme v tomto kole zažili i dva šoky. Jablonec prohrál v Teplicích s „domácím“ Ústím nad Labem 2:1. Při sledování sestřihu se ukázalo, jak důležitý pro konečný výsledek utkání je jeho průběh. Jablonec neproměnil několik tutovek, Ústí vstřelilo pěkný, ale šťastný gól, mělo trochu štěstí a překvapení, které nikdo nečekal, bylo na světě. Je dobře, že se ukazuje, že žádné utkání nemá předem jistého vítěze a k dramatičnosti na špici přibylo i více napětí na konci tabulky.
Další zajímavé utkání výsledkem i průběhem bylo to poslední, pondělní v Plzni. Všichni na stadionu a určitě i u televize si byli jisti, že domáví Viktorka po vedení 2:0 udrží odstup od Sparty na 6 bodů, jenže poslední minuty všechno změnily, Slávia vyrovnala a zdramatizovala i situaci v čele Gambrinus ligy.
Z ostatních utkání mě zaujala kanonáda Liberce doma s Teplicemi (6:2), věřil jsem v bod Brna v Hradci Králové, Brno však prohrálo a nestáhlo tak ztrátu tří bodů na Příbram (prohra 3:0 v Českých Budějovicích), navíc se na ně dotahuje i Ústí nad Labem.
Před začátkem jara jsem tipoval za mistra Spartu a při pohledu na los závěrečných kol, to není vyloučené. Sparta má totiž mnohem lepší vylosování. Při vzpomínce na utkání Ústí vers. Jablonec zdůrazňuji, že teoreticky. Hraje 3x doma, venku v Teplicích (jsou z formy) a Ústí nad Labem (v Teplicích). Předpokládám, že je schopna všechno vyhrát a potom by jí stačilo, když Plzeň jednou prohraje a jednou remízuje. Plzeň hraje doma jen 2x a venku v Brně, Teplicích a Olomouci.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.