V posledních dnech jsem jako fotbalový trenér nemohl přehlédnout polemiku okolo kondiční připravenosti hráčů Plzně a pochopitelné nesouhlasné reakce jejich trenéra Pavla Vrby. A ani se mu nedivím.
Nechci z tohoto mého komentáře dělat přednášku pro trenéry, ale v jedné seminární práci na téma „Moje zkušenosti z trenérské práce“ jsem napsal, že podle mě má na výkon hráče a tím i mužstva největší vliv hlava, tzn. psychika. Proto je moje pořadí důležitosti jednotlivých složek práce trenéra pro úspěšný výsledek toto: 1. psychologická příprava, 2. technicko-taktická příprava, 3. kondiční příprava. Zároveň to neznamená, že lze uspět bez kondice.
Ta je jaksi samozřejmá a u všech mužstev přibližně stejná. Rozhoduje tedy taktická disciplína, dobrá organizace hry a především tzv. práce s hlavou.
Typickým příkladem je naše hokejové mužstvo na Mistrovství světa na Slovensku. Věkově i sportovně vyvážené mužstvo, každý hráč má jasno, jakou roli v mužstvu má, hráči se vzájemně respektují, všichni myslí především na tým a ne jen na sebe. K tomu je třeba znát mentalitu a charakter jednotlivých hráčů a vytvořit atmosféru, která to všechno umocní. A o tom je vlastně psychologie a pedagogika a nestačí k tomu jen mít za sebou bohatou hráčskou minulost.
Tyhle trenérské schopnosti se totiž nedají nikde v učebnici vyčíst, tyhle schopnosti musí mít trenér v sobě. Navíc podle mých zkušeností trenéři-bývalí fotbalisté ani nestojí o to, něco studovat, i kdyby takové učebnice existovaly.
Proto já vím zcela jistě, jako i trenér Vrba, že problémem mužstva Plzně není kondice, ale hlava, tedy psychický tlak, který s blížícím se koncem ligy v boji o titul sílí a ten zpomaluje myšlení a způsobuje i těžší nohy. Zdůvodňovat jejich slabší druhé poločasy v situaci, kdy v utkání vedou, slabou kondicí je názor naprosto laický a zjednodušený a hlavně se nezakládá na pravdě.
Setkal jsem se s tím ve své trenérské kariéře několikrát a mé vysvětlení bylo bráno jako výmluva. Často se k těmto názorům přidávají i nadřízení trenéra a nejhorší je, když v to začnou věřit i hráči. Proto je pro Plzeň a jejich trenéra Vrbu důležité, že hráči se ve svých vyjádřeních do médií trenéra zastávají. Pokud jsou jejich názory myšleny upřímně. Stín pochybností nesmí zůstat především v jejich hlavách (a jsme zase u psychiky). To by bylo do závěru soutěže pro ně jako závaží. Proto chápu podrážděnost trenéra Vrby, protože on jako odborník tohle určitě ví. Ví, že ve hře je obava o těsný náskok v utkání, hráči začnou hrát pasivněji a soupeř se více dostává do hry.
Jako typickou ukázkou jsou utkání, ve kterých potřebují oba soupeři vyhrát, hraje se opatrně a v okamžiku, kdy jeden vstřelí branku, tak hraje aktivněji ten druhý (má lepší kondici?). Dojde k vyrovnání a začne hrát aktivněji zase ten první (také má lepší kondici?). Tak se to může několikrát otočit a v jednom utkání se mění kondice u obou soupeřů? Samozřejmě ne! Mužstvo, které vede zvolní atd. To bych se opakoval.
Jediným receptem na tyhle názory "odborníků" je vyhrát a o to se určitě mužstvo Plzně bude snažit a trenér tuhle kritiku může použít pro navýšení motivace hráčů. Taková motivace je totiž u fotbalistů vyšší, než zvýšené prémie.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.