Lidé, kteří mě znají mi vyčítají, že jsem zbytečně skromný, a že v dnešní době to je chyba. Mají pravdu, vím to, a proto jsem si dovolil pro toto moje zamyšlení použít nadpis, který vidíte nahoře. Jenže ty úvozovky tam nejsou náhodou, protože je to myšleno v nadsázce. A o co vlastně jde?
Inspiroval mě rozhovor ve včerejším vydání deníku Sport s trenérem plzeňských fotbalistů Pavlem Vrbou. Pavel byl vtipný, zřetelně uvolněný po vyčerpávajícím souboji o titul fotbalového mistra Česka se Spartou Praha.
Získali jej zaslouženě a většina příznivců fotbalu to jemu a jeho svěřencům přála. Mezi takové patřím i já a důvody mám tři.
Důvod první
Sparta byla vždy klubem, kterému byla cestička k titulům velmi pečlivě umetaná, a proto jich v určitém období získala hodně. Je dobře, že těch dobře umetených cestiček je v dnešní době více. Tím nemyslím jen plzeňskou, také jabloneckou, mladoboleslavskou atd. Zkrátka získat titul v současné době může získat jen opravdu ten sportovně nejlepší a tím Viktoria Plzeň určitě byla.
Důvod druhý
Ač pocházím z vesnice nedaleko Olomouce, tak v roce 1977 jsem ze Sigmy MŽ Olomouc přestoupil do první ligy, což byl už od dětství můj velký sen. Tím klubem, kam jsem přestoupil nebyl Baník Ostrava ani Zbrojovka Brno (i když tam jsem byl na zkoušce), ale vzdálená Škoda Plzeň, dnešní Viktoria Plzeň. Působil jsem tam přes 2 sezóny, odehrál v celostátní první lize 52 utkání a vstřelil 5 branek. Bylo to ovšem v období 100 leté historii klubu, kdy patřil do výkonnostního suterénu a cílem bylo se zachránit pro další ročník. Jsem proto rád, že dnes je klub úplně jinde a dokonce je nejlepší v republice.
Důvod třetí
Ten poslední důvod, proč mám radost z titulu je osobní a týká se mě a trenéra Pavla Vrby. Nevím, jestli si on pamatuje na naše setkání asi před sedmi lety. Přijel za mnou do Olomouce pro radu. Bylo to bezprostředně po jeho vyhazovu z Baníku Ostrava po mnoha letech působení v tomto klubu u mládeže a jako asistent trenéra „A“mužstva. Dostal totiž trenérské laso z nenápadného slovenského klubu z Púchova a věděl, že já jsem právě s tímto klubem před půl rokem jednal (nakonec prodloužili smlouvu se stávajícím trenérem).
Ptal se mě na tento klub a chtěl slyšet i můj názor na to, zda tam má jít trénovat. Já jsem navíc v tu dobu měl za sebou velmi podobný příběh, jako právě prožíval on, jenže jsem byl v tom příběhu o několik důležitých kapitol dále. Také jsem musel jako asistent odvolaného trenéra Bokši (díky intrikám tří hráčů, dnes trenérů) odejít po 17 ti letech nezištné práce pro Sigmu Olomouc ze dne na den odejít a musel se nečekaně tzv. postavit na vlastní nohy.
Mně se to podařilo a oklikou přes Ratíškovice jsem se dostal jako trenér do první ligy v Jablonci atd. Proto jsem mu tenkrát poradil, aby svůj vyhazov vzal jako pozitivní signál k tomu, aby začal samostatně trénovat a dokázat, že jeho vyhazov byla chyba. Od té doby jsem jeho trenérskou cestu sledoval, proto vím, že byl úspěšný i na Slovensku v Žilině a vím, že titul Viktorie Plzeň je sice týmová záležitost, ale největší podíl na něm má trenér Pavel Vrba.
Tento týden končí Gambrinus liga posledním kolem a je pro mě symbolické, že letošní mistr Viktoria Plzeň hraje právě tady u nás v Olomouci. Po utkání se navíc koná setkání a utkání nás, bývalých hráčů Sigmy Olomouc. Přesto, že jeden z mých kloubů mi už neumožní se aktivně zapojit do hry, tak se na sobotu těším. Hlavně proto, že budu moci Pavlovi Vrbovi osobně poblahopřát k prvenství v Gambrinus lize a možná i zavzpomínat na naše tehdejší setkání v Olomouci a radu, kterou jsem mu dal.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.