Za poslední dva dny jsem dostal hned několik impulsů z našeho fotbalu, které mě utvrzují v názoru, že prostředí v našem fotbalu, ale nejenom v něm, je velmi hrubé, nepřátelské, agresívní, nevraživé. Často si ovšem říkám, že fotbal přeci nemůže být jiný, než je celá společnost. Fotbal totiž funguje v určitém právním a morálním prostředí a tomu se jen přizpůsobuje. Vymahatelnost práva je velmi nízká, kdo je slušný a poctivý, tak je v lepším případě podezřelý, v tom horším pitomec.
Prvním impulsem k tomuto mému zamyšlení byl rozhovor ve včerejším deníku Sport s bývalým vynikajícím tenistou Jirkou Novákem. Ačkoliv je tenista, rozhovor byl na téma fotbal. V Prostějově jej totiž hraje aktivně a několik jeho myšlenek mě zaujalo. Např. jeho skvělý pocit z toho, že může týmu přispět k vítězství. To totiž jako tenista neznal (pouze v Davisově poháru) a moc mu to chybělo. Na druhou stranu jej jako tenistu trápí rozhodčí, kteří mají ve fotbalu větší moc, než v tenisu a často je poznat, kam utkání vede.
V tenisu to neznal, i občasnou chybu, která ovšem pro výsledek utkání nemá zásadní význam, odhalí technika, tzv.“jestřábí oko“. Všichni víme, že ve fotbalu se technice zodpovědní brání. Proč asi? Další věc, kterou nezná Jiří Novák z tenisu je filmování. Absolutně nemůže pochopit počínání např.mladoboleslavského mladíka Chramosty v Kroměříži. Určitě je dobře občas dělat rozhovory s takovými osobnostmi z jiného prostředí, abychom naše fotbalové „normy“ nepovažovali za normální a správné. Ony totiž jsou velmi špatné.
A o tom, že naše fotbalové „normy“ jsou špatné, svědčí i vyjádření majitele zaslouženého vítěze Gambrinus ligy Viktorie Plzeň pana Paclíka, také v deníku Sport. Na dotaz: „Co vás na fotbalu překvapilo?“ odpověděl: „Že se v něm pohybuje spousta lidí, kteří jsou schopní skoro všeho. Nedodržují závazky, smlouvy. Z byznusu jsem zvyklý dodržet slovo, ve fotbalu se často nedodržuje nejen slovo, ale i smlouvy“. Tak pod to bych se já mohl podepsat, mám těchto trablů totiž na docela dlouhý román. Zkrátka si bude muset pan Paclík zvyknout...
Třetí impuls. To není těžké uhodnout. Jsou ním události, které se staly po skončení finálového utkání Ondrášovka cupu v Jihlavě. Na utkání jsem se díval v televizi. Také proto, že jsem už 2 krát ve finále jako trenér byl (prohráli jsme vždy o branku). Vím, jaké to je obrovské zklamání, tohle utkání prohrát. Nemáte jak to napravit. Bylo mi tenkrát doslova do breku. Ovšem to, co se dělo v Jihlavě se zklamáním nemělo nic společného. Byla to pro některá individua šance se vyřádit, pobít se, protože jinde, třeba na ulici, to nejde. Na utkání jsem nebyl, ale kamarád přítomný na stadionu mi vyprávěl, že to bylo opravdu divoké.
V televizi se snažili bitky neukazovat, což je rozumné, ale i ve výrazu obličeje moderátorů byla vidět obava. Já se zase obávám, že masakr na stadionu, kde hrála před několika týdny Slávia se Sigmou, byl vnímán mnohými individui, která se skrývají za fanoušky klubu, návodem, jak si vyrazit tzv. z kopýtka a pokud si na to v budoucnu nedají kluby pozor, tak se to bude brzy opakovat. Zareagovat by měli také hráči a v takových případech neděkovat těmto svým „příznivcům“ po utkání, jako to udělali hráči Slávie v Českých Budějovicích.
Spopusta věcí není v našem fotbalu vpořádku. Měl by se tím někdo konečně zabývat, protože až na nějakém stadionu dojde k úmrtí, tak bude pozdě. Podle vyjádření mého kamaráda, očitého svědka událostí v Jihlavě, tak tam k tomu nebylo daleko. Abychom totiž nakonec neskončili v našem „žebříčku“ až za Balkánem. A k tomu už také nemáme daleko...
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.