V pondělí jsme se všichni těšili na utkání Gambrinus ligy mezi Viktorií Plzeň a Spartou Praha. Bylo zajímavé nejen tím, že se střetla zřejmě momentálně dvě nejkvalitnější naše mužstva, ale především tím, že mají za sebou naprosto rozdílný výsledek v evropských pohárech.
Plzeň je v euforii z postupu do skupiny Ligy mistrů a Sparta je zklamaná z vyřazení z Evropské ligy. Nabízelo by se tedy při odhadování, jak bude utkání vypadat, že Plzeň je na vítězné vlně a v pohodě, Sparta naopak ve velkém útlumu.
Dnes už známe výsledek tohoto očekávaného souboje (2:0 pro Spartu) a také výkony obou soupeřů. Já jsem byl osloven ještě před utkáním deníkem Sport s dotazem, jak si myslím, že utkání dopadne.
Já odpověděl takto. Cituji: "Logika říká, že Plzeň do toho půjde v lepší náladě, ale já si myslím, že Sparta minimálně neprohraje. Soustředí se teď totiž už jen na ligu, nic jiného v hlavě nemá. U Plzně, ať chce nebo ne, je Liga mistrů stále na prvním místě."Výsledek i slabý výkon Plzně už dnes známe. Proč jsem to takhle předpokládal? Je to totiž známá, ale u nás podceňovaná praxe související s psychologií, která velmi ovlivňuje výkonnost sportovců. Jako včerejší výkon naší tenistky Kvitové v prvním kole US Open. Dnes čteme titulky, že wimbledonskou vítězku "Kvitovou zradila hlava".
A jsme u jádra věci i v utkání Plzeň – Sparta. Hráče Plzně zradila hlava, i když oni budou tvrdit, že ne, že rozhodla přehnaná tvrdost Sparty atd. Dovedu si představit (možná nedovedu), co všechno v posledních dnech prožívali plzeňští hráči a vůbec nemám na mysli porušování životosprávy. Na jejich hlavy toho bylo opravdu hodně. Hodně emocí z radosti z dosaženého úspěchu, z vylosovaných atraktivních soupeřů atd.
Každá lidská hlava má nějakou svoji kapacitu a při vší snaze fotbalistů Plzně, ten postup jim v ní zabral hodně místa. Na koncentraci "pouze" na ligu ho tam zůstalo málo. To není nic nenormálního, to hrozí vždy po velkém úspěchu. K vyrovnání se s tímto stavem je třeba mít hodně zkušeností, sportovních i životních a ty ještě tihle fotbalisté nemají.
Navíc, jak je v nadpisu tohoto komentáře, hlava se vyměnit nedá. Na rozdíl např. od kosti, která se sešroubuje nebo vymění kloub, sval sroste, šlacha se sešije. U hlavy je to horší. Mám s tím zkušenosti, které mi pomáhají ve snaze "ovládnout" hlavy svých hráčů, což je pro úspěšnost mužstva zásadní. Proto se mi téměř vždy podařilo dosáhnout na vysoké procento možností svěřeného družstva, včetně dvojnásobné účasti ve finále Poháru ČMFS.
Často si trenéři stěžují, že hráči utkání této soutěže podcení. Je to tím, že se trenérovi nepodařilo "ovládnout" jejich hlavy. Návod k tomu neexistuje, každý má na to svoje recepty. Ale podle mého názoru toto je hlavní podstata práce trenéra.
V žádném případě tímto nemířím ke kritice trenéra Plzně Pavla Vrby. To zkrátka nešlo zvládnout, protože postup do Ligy mistrů a také způsob, jakým jej plzeňští dosáhli, je tak obrovský úspěch, že ten by "zamával" s každým, podobně, jako "zamával" s Petrou Kvitovou. Jen se po této zkušenosti musí všichni v Plzni připravit na to, že v dalším období, po utkání Ligy mistrů, budou muset ve svých hlavách hledat místečko pro Gambrinus ligu daleko důsledněji.



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.