Včera večer jsme mohli sledovat všemi dlouho očekávanou premiéru našeho zástupce v Lize mistrů Viktorie Plzeň v „domácím“ utkání na stadionu v pražském Edenu proti běloruskému klubu BATE Borisov. Průběh tohoto utkání jsem komentoval on-line pro server isport, proto jsem jej sledoval velmi pečlivě. Zaujal mě tedy nejen průběh, ale i taktické záměry obou soupeřů při vstupu do utkání a jejich změny v průběhu hry, které odpovídaly vývoji skóre.
Ještě před tím bych se chtěl zmínit o zápasové strategii, kterou musí trenér Vrba, vzhledem k zápasovému programu, řešit. Jeho mužstvo vstoupilo do sezóny úspěšným postupem do Ligy mistrů, ale zároveň jim v Gambrinus lize uniká jejich největší soupeř v boji o titul Sparta Praha a tím i možnost hrát Ligu mistrů i v příští sezóně.
V pátečním ligovém utkání v Olomouci bylo totiž evidentní, jak moc všem záleží na zisku tří bodů. Nejen zaujetím samotných hráčů na hřišti, ale i volbou nejsilnější možné sestavy. Trenér Vrba nikoho před historickou premiérou v Lize mistrů nešetřil a i z vyjádření všech bylo cítit, jak moc jim záleží na vítězství v tomto utkání. Před utkáním s Borisovem jsem naopak sledoval nadsázku Pavla Horvátha na pondělní tiskovce, jiní hráči tvrdili, že si jdou utkání užít, jen trenér Vrba říkal, že si nejdou utkání užít, ale vybojovat první body v Lize mistrů. To všechno mě už před včerejším večerním utkání naznačovalo, že hlavy hráčů nejsou našponované tak, jak by, podle mého názoru, měly být, a jak byly před utkáními v předkolech Ligy mistrů. I když se trenér o to určitě snažil. Jsem přesvědčen, že jen v takovém vypjatém stavu hlavy je hráč schopen vydat se ze všech sil. Nejen fyzických, ale i psychických. Zkrátka rozumná míra tlaku je zdravá. Pozitivní byla určitě skvělá atmosféra, kterou vytvořil vyprodaný stadion.
Teď už konečně k samotnému utkání. Oba soupeři vyznávají podobný herní styl, dokonce i stejné rozestavení 4:2:3:1. Zkrátka hru založenou na rychlém protiútoku po zisku míče. V jejich sestavách je hodně rychlostních typů. Také proto Borisov uhrál v předkolech lepší výsledky venku, než doma. Jenže Plzeň hrála „doma“, Borisov venku, tak bylo jasné, že domácí budou hrát do připraveného obranného bloku a rychlé protiútoky budou ve hře především Borisova. Proto bylo důležité, aby se plzeňští hráči vyvarovali zbytečných nevynucených ztrát míče. Průběh utkání tuto přednost Borisova potvrdil a padla takto i vyrovnávací branka hostů.
Od první minuty bylo jasné, že plzeňští hráči musí produkovat jiný fotbal, něž jsou zvyklí. Hrát do obranného bloku, který soupeř postavil zhruba od vlastní poloviny. Prokombinovat jej až k zakončení, a bez hrozby ztráty míče, v dnešním fotbalu nejde, proto volili dlouhé míče za obranu. Nejčastěji stopér Bystroň a často i prvním dotekem, tzn. rychle, Pavel Horváth. Soupeř se nikam nehnal, jen podnikl několik rychlých protiútoků, ovšem k ničemu se nedostal. V poslední minutě, po krásné kombinaci Pilaře a Jniráčka vstřelil vedoucí branku Viktorie Bakoš a bylo jasné, že ve druhém poločasu bude všechno jinak.
A také bylo. Vzhledem ke skupinovému systému Ligy mistrů tento stav hostům nevyhovoval a museli hru otevřít. Více kombinovali na soupeřově polovině, zapojovalo se do ní více hráčů a byli nebezpečnější, než v prvním poločasu. Nakonec zaslouženě vyrovnali na 1:1 a opět se, vzhledem k vývoji skóre, stáhli do bloku. Plzeňští hráči se naopak snažili strhnout vedení na svou stranu, ale měl jsem pocit, že jim k tomu chybí síly. Možná, že vnímali i to, že v Lize mistrů i první bod je dobrý. Nakonec se tak vyjadřovali i po utkání do kamer. Jsem přesvědčen, že pokud by šlo o předkolo, tak by mluvili jinak. Zkrátka hlava by to utkání brala jinak, než ta včerejší. Navíc je jasné, že BATE Borisov byl určitě kvalitní soupeř a ukázalo se, že jejich opakovaná účast ve skupině Ligy mistrů není náhodná.
Vzhledem k tomu, že i druhé utkání „naší“ skupiny mezi Barcelonou a AC Milán skončilo remízou, tak je všechno otevřené a můžeme se těšit na další utkání Viktorie Plzeň v Lize mistrů. Jen se obávám, že pro její hráče bude velmi obtížné zvládnout na úrovni i Gambrinus ligu, což je velká výhoda Sparty Praha, i když by si to ráda s Viktorkou vyměnila.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.